K americkému producentovi a filantropovi Micku Ebelingovi se donesl příběh o doktorovi Tomu Catenovi. Ten se v nemocnici v Jižním Súdánu stará o tisíce lidí, kteří přišli o končetiny v důsledku bombardování. A bohužel převážná většina z nich jsou děti, napsal zpravodajský server CNN.
Cesta do Jižního Súdánu
V tu dobu narazil Ebeling i na Richarda Van Ase, muže, který vytvořil robotickou ruku na 3D tiskárně. Ebeling si proto položil jednoduchou otázku: proč 3D tiskárny nepřivézt do Súdánu a nevyrobit pro postižené děti ruce?
Když Ebeling hledal informace o Catenovi, narazil na příběh jeho pacienta Daniela, kterému bomba utrhla obě ruce. Chlapec se snažil ukrýt před nálety a ovinul paže kolem stromu. Bomba explodovala pár metrů od něj. Strom sice ochránil jeho tělo, obě ruce mu však lékaři museli amputovat. Operace mu zachránila život. Když se ale Daniel probudil a zjistil, co se mu stalo, řekl, že by byl raději mrtvý. "Byl to jeden z nejvíce srdcervoucích příběhů, jaké jsem kdy četl," vypráví Ebeling. A přesně v tento moment se rozhodl chlapci pomoct.
Ebeling odjel do Súdánu v říjnu 2013. Přiznal, že v té době věděl o 3D tisku velmi málo, dokonce ještě méně o protetických končetinách. Snažil se proto kontaktovat osoby, které by mu v projektu mohly pomoct. Van As ho naučil pracovat s 3D tiskárnou a vysvětlil mu, jak vytisknout protetickou ruku.
Za tři měsíce už byl Ebeling v utečeneckém táboře v Jižním Súdánu. Kemp sloužil jako domov pro zhruba 70 tisíc hladových a zoufalých lidí, které z domovů vyhnal teror a bombové útoky.
Ruka pro Daniela
Když se Ebeling poprvé setkal s Danielem, chlapec skoro nemluvil. Zpočátku se výroba končetiny Ebelingovi nedařila, ve vysokých teplotách se mu navíc zahříval motor u tiskárny. Po počátečních neúspěších se ale dílo povedlo a Daniel mohl konečně vyzkoušet novou ruku. Zatím ale nebyl dostatečně silný na to, aby ji mohl sevřít. "Mohl si ji ale dát k ústům. Proto jsem mu dal lžíci a odvedl ho do jídelního stanu. Tam jsem ho posadil před guláš z kozy a dýně," vypráví Ebeling.
"A pak se Daniel poprvé po dvou letech sám najedl." Chlapec se poté podíval na všechny lidi okolo, usmál se a pokračoval v jídle.
Jak ale napsal Ebeling, byl to jen začátek, stál totiž před mnohem složitějším úkolem. "Pokud můžete pomoci jednomu člověku, můžete i více lidem. Pokud naučíme místní, jak používat 3D tiskárnu, projekt může žít i poté, co odjedeme," vzpomíná Ebeling.
Další týden už byl v nemocnici u doktora Cateny. V plné místnosti naučil místní, jak pracovat s 3D tiskárnou a jak ji používat při výrobě protetické končetiny. "Většina z těch lidí viděla počítač vůbec poprvé v životě, 3D tiskárnu neviděl nikdo z nich." A přestože válka v Súdánu, jedna z nejhorších, jakou Afrika zažila, v poslední době eskalovala, díky projektu Micka Ebelinga a společnosti Not Impossible je každý týden vyrobena na 3D tiskárně jedna ruka.
