Jihokorejská sladkost se do Severní Koreje začala dostávat po roce 2004, kdy vláda povolila občanům pracovat v průmyslovém komplexu Kesong za demilitarizovanou zónou na hranicích s Jižní Koreou. Problém vyvstal při vyplácení odměn za odpracované přesčasy. Pracovníci ze Severní Koreje totiž nesměli dostat od zaměstnavatelů peníze. Ti se proto rozhodli zaplatit odměny "v naturáliích" - a překvapivý pašerácký byznys s čokoládovou cukrovinkou byl na světě.
Kim Čong-un se dívá na severokorejskou výrobu sušenek.
Odměnění si totiž záhy uvědomili, že lepší než koláčky zkonzumovat, je dovézt cukrovinky do hlavního města Pchjongjangu a zde je prodat na černém trhu za několikanásobek jejich ceny. Za jeden jediný koláček mohli takto utržit v přepočtu až 200 korun.
Lukrativní zboží
Situace se však radikálně proměnila během loňského dubna. Stoupající napětí mezi oběma zeměmi, kdy KLDR zabránila jihokorejským dělníkům vstoupit do průmyslové zóny, vyústilo v několikaměsíční uzavření celého komplexu. Díky tomu se cena koláčků vyšplhala na černém trhu až na 500 korun, což je jen o něco málo více než jeden denní plat.
KLDR a nedostatek jídlaZemě se dlouhodobě potýká s problémy s nedostatkem potravin. Nejhorší hladomor, který KLDR postihl, proběhl v druhé polovině devadesátých let, nedlouho poté, co se po smrti Kim Ir-sena zhostil vlády jeho syn Kim Čong-il. Během hladomoru zemřel téměř jeden milion obyvatel, KLDR doposud přijímá potravinovou pomoc. |
Autoritám se situace nelíbila a tak se rozhodly přísunu jihokorejských koláčků zamezit. Zakázaly severokorejským pracovníkům Kesongu koláčky přijímat a namísto toho navrhly vedoucím odměny za přesčasy vyplácet v párcích, nudlích a kávě. Severokorejské ministerstvo sjednocení pak tento čin okomentovalo tím, že si pracovníci z Kesongu stěžovali jejich úředníkům, že se jim sladké čokoládové koláčky přejedly a touží po něčem jiném.
Ať už KLDR znepokojuje černý trh, přátelství jejích pracovníků zaměstnaných v Kesongu s Jižní Koreou, nebo věří, že cukrovinky mohou podkopat autoritářský režim, vypadá to, že se bude snažit hladové konzumenty přesměrovat na svou vlastní imitaci čokokoláčků. Ty však v porovnání s jejich jihokorejskými příbuznými, jak píše list The Independent, nedosahují takových chuťových kvalit. Není se tedy čemu divit, že „spor o koláčky“ bude pravděpodobně pokračovat.
