To málo, co předpokládáme, je navíc často nesprávné. Když si většina lidí představuje Severní Koreu, vidí před sebou rozloženou zemi, jejíž na kost vyhublí obyvatelé se plouží pod šedavou oblohou. Cizinci, kteří se v poslední době dostali do Pchjongjangu, ale objevili město, jehož obyvatelé jsou sice chudí, ale rozhodně ne bez prostředků. Obezita je k vidění velmi zřídka, ovšem totéž platí pro hladovějící; značný rozkvět slaví restaurace. A ničím nezvyklým nejsou ani dopravní zácpy.
Hladomor zabil zhruba 600 tisíc lidí
K pochopení současné Severní Koreje musí člověk připustit, že její ekonomika, jakkoli neradostná, se rozhodně neblíží kolapsu. Ve skutečnosti od konce 90. let, kdy se v KLDR zhroutil státní průmysl a hladomor zabil odhadem 600 tisíc lidí, severokorejská ekonomika neustále roste. Sice pomalu, ale vyrovnaně.
Pchjongjang přestal zveřejňovat statistiky před půl stoletím, a proto je nemožné zjistit přesná čísla, pokud jde o nárůst hospodářství. Ale jihokorejská centrální banka odhaduje, že za poslední desetiletí rostl hrubý domácí produkt KLDR průměrně o 1,3 procenta. A soukromě někteří pozorovatelé připouštějí, že skutečný údaj může být ještě o něco vyšší - možná kolem dvou procent.
To není příliš vysoké číslo, zvláště pak v porovnání s podstatně vyšším růstem prakticky v celé východní Asii. Nicméně dokazuje, že Severní Korea si vede lépe, než se všeobecně věří. V loňském roce pak svět prakticky nezaznamenal podstatný severokorejský úspěch: Poprvé za téměř tři desetiletí se severokorejským zemědělcům podařilo vypěstovat dostatek zemědělských surovin, aby uspokojili základní potřeby obyvatel. A navzdory suchu letos na jaře předběžné zprávy naznačují, že také letošní úroda bude dobrá.
Tento úspěch vzešel z nutnosti. V 90. letech klesla průmyslová výroba v KLDR na polovinu a kolaps zemědělství vedl k hladomoru. Valná většina Severokorejců přežila díky tomu, že vytvořili nelegální tržní ekonomiku. Neměli na vybranou. Když byly regály s potravinami v místních obchodech prázdné, staly se z přídělových lístků bezcenné cáry papíru.
Toto soukromé podnikání začalo v malém. Zemědělci si začali pěstovat vlastní úrodu na políčkách na horských svazích. Dělníci začali používat (nebo krást) vybavení ze státních továren k výrobě vlastních produktů. Někteří lidé si otevřeli tajné restaurace, jiní neoficiální krejčovské dílny. Tržiště, která do té doby režim sotva toleroval, začala fungovat otevřeně.
Život se mění k lepšímu
Jak se dalo očekávat, někteří z této nové severokorejské „podnikatelské třídy“ relativně zbohatli a začali se poohlížet po lukrativnějších příležitostech. Objevily se soukromé dílny, hospody a restaurace.
Někteří pozorovatelé, kteří připouštějí, že se podmínky zlepšují, tvrdí, že podobné změny jsou omezené jen na Pchjongjang. Ale dostupné důkazy naznačují, že život se mění k lepšímu i na venkově.
Umírněné reformy zahájené v tichosti v roce 2012 umožnily další přeměnu zemědělského sektoru. Severokorejští farmáři nyní smějí zaregistrovat své rodinné příslušníky jako své zaměstnance, a pak si mohou ponechat pro vlastní potřebu třetinu toho, co vyprodukují. Zbytek odvádějí státu.
Není pochyb, že Pchjongjang byl, je a bude privilegovaný a jeho obyvatelé si tu užívají věci, které by lidé na venkově považovali za nepředstavitelný luxus - například příležitostně tekoucí teplou vodu. A během posledního desetiletí se propast mezi Pchjongjangem a venkovem ještě zvětšila.
Nepřehlédněte |
Dalo by se předpokládat, že příznivější ekonomické podmínky by mohly poskytnout severokorejskému režimu oddechový čas. Ale revoluce jen zřídka vypuknou, když jsou lidé zoufalí; mnohem častěji je rozpoutají lidé, kteří věří, že by život mohl být podstatně lepší pod jiným vedením.
Ekonomický růst přináší větší povědomí o úspěšnějším okolním světě a díky změnám se také lidé začínají méně bát vlády, protože jejich živobytí už není závislé na státu. Světlejší zítřky pro Severokorejce by tak mohly znamenat temnější časy pro severokorejský režim.