‚Nebojím se smrti. Ale doufám, že můj muž přežije a dcera nebude sirotkem‘

„Nebojím se smrti. Nebojím se vězení… Ale jako každá matka doufám, že můj muž přežije a moje dcera se nestane sirotkem…,“ napsala Lejla Junusová vloni v květnu.

VĚZNĚNÍ AKTIVISTÉ JUNUSOVI Leila a Arif Junusovi, historici a ázerbájdžánští obránci lidských práv. 13. srpna 2015 byla Leila odsouzena k osmi a půl a Arif k sedmi letům odnětí svobody za vlastizradu a řadu hospodářských kriminálních činů. Proti rozsudku protestovala řada států i aktivistů. Ve vězení je dnes v Ázerbájdžánu z politických důvodů přes sto osob, řada z nich již byla odsouzena k mnohaletým trestům. Mezi nimi novinářka Chadídža Ismailová, novinář a politik Rauf Mikradyrov, novinář Sejmur Chazi, předseda opoziční strany Republikánská alternativa Ilgar Mamedov, advokát a obránce lidských práv Intigam Alijev, obránce lidských práv Rasul Džafarov a další.

Tehdy byli ještě oba manželé Junusovi na svobodě, i když tlak režimu ázerbájdžánského prezidenta Ilchama Alijeva sílil – do vězení putoval jeden opoziční politik za druhým, následovali je novináři i lidskoprávní aktivisté. I zkušená Lejla tušila, že její mnohaletá snaha o mírové řešení ázerbájdžánsko-arménského konfliktu o Náhorní Karabach, obrana práv vězňů, prosazování evropských hodnot a demokracie, nezůstane nepotrestána.

30. července 2014 byla spolu se svým mužem Arifem Junusovem zatčena a obviněna z vlastizrady, špionáže ve prospěch Arménie, podvodů, daňových úniků a falšování dokumentů i Lejla. 13. srpna 2015 ji ázerbájdžánský soud poslal na 8 a půl a Arifa na sedm let do vězení.

Moták šel tajnou cestou

„Je to vlastně rozsudek smrti. Jestli se mi nepovede je odtamtud dostat, už je nikdy neuvidím,“ řekla LN devětadvacetiletá černovláska se smutnýma očima. Jmenuje se Dinara a je jediným dítětem Junusových. Od roku 2009 žije v Nizozemsku, kam ji rodiče poslali poté, co jí začaly chodit výhrůžky. Její matka totiž tehdy zveřejnila důkazy o zločinech, jichž se údajně dopustili důstojníci ministerstva vnitra Ázerbájdžánu. Obchodovali s mladými dívkami.

Sami Junusovi se ale vrátili do Baku. „Strašně se mi stýskalo. Jenže oni se rozhodli pokračovat v práci doma...,“ říká Dinara, která byla minulý týden na pozvání organizace Člověk v tísni v Praze. Přivezla s sebou dopis, který se povedlo mamince dostat ven z vězení. „Nemůžeme zveřejnit, jak ten dopis propašovali ven, ale psala ho maminka,“ potvrzuje.

Byl jsem otrok. Modlil jsem se, abych se nezbláznil, říká vězeň svědomí

„Soudce Afgan Mamedov záměrně riskuje můj a Arifův život,“ stojí v něm. Moták byl napsán ještě před vynesením tvrdého verdiktu. „Při slyšení 3. srpna Arif omdlel a jeho krevní tlak vyskočil na 260/140. Povolaní záchranáři mu dali injekci, načež se měl vrátit zpátky do soudní síně… Čtyři hodiny ležel v soudní síni téměř v bezvědomí. A doktor z ministerstva národní bezpečnosti ho každou půlhodinu kontroloval a píchal mu injekce. Ten stejný den mi bylo zabráněno s ním zůstat, násilím mě od něj odvlekli. Každý den dostává injekci papaverinu a diklofenaku…“

Lejla se může vidět se svým manželem jen u soudu. Pak je odvezou každého do jiné věznice. Během přelíčení jedenašedesátiletý Arif ležel na lavičce, hlavu si opíral o Lejlu. Nezvedl ji, ani když žalobce požádal o 11 let vězení pro ni a 9 let pro něj. Z poslední zprávy lékařů vyplývá, že Arif je těsně před mozkovou mrtvicí.

#Azerbaijan's treatment of Leyla and Arif Yunus is heartbreaking and horrible. http://t.co/06ZycbZQrX @FreedomHouseDC @NEDemocracy

— Melinda Haring (@melindaharing) 24. Srpen 2015

Poprvé odloučeni

„Čas hraje proti nám. Táta už měl dřív dvě mrtvice. Nikdo neví, kdy ho postihne další, zda ji přežije nebo zda nezůstane paralyzován,“ obává se Dinara. O momentálním stavu otce toho ale ví málo. Nemá s rodiči žádný kontakt, nesmí jim telefonovat. Vězení ministerstva pro národní bezpečnost, ve kterém je držen tatínek, je velmi izolované místo, navíc Arif je na samotce. Matka je ve vazební věznici ve čtvrti Kurdachani v Baku.

Rusko vězní známého režiséra. Mučili ho a znásilnili, říká jeho právník

„Je to po šestatřiceti letech společného života poprvé, kdy nejsou spolu. To je pro ně nejstrašnější trest,“ tvrdí Dinara.

Celá akce, kterou by bylo možné nazvat jako „neutralizace Junusových“, začala už 28. dubna 2014 na letišti v Baku. Lejla a Arif se chystali odletět do Bruselu na pozvání aktivistů z European Endowment for Democracy. Jenže je při pasové kontrole zadržela státní policie. Bez soudního příkazu jim provedli domovní prohlídku, které se účastnilo 40 příslušníků tajných služeb. Arifovi se udělalo špatně a skončil na jednotce intenzivní péče. Byla to předzvěst něčeho horšího.

„V červenci nejdřív zatkli mámu. Tátu kvůli špatnému zdravotnímu stavu zpočátku nechali v domácím vězení. Pak ale rozhodnutí změnili – že prý nedodržel podmínky. 5. srpna ho sebrali také.“ Dinara vše, co se dělo s rodiči, sledovala z Nizozemska. Nejdřív si myslela, že to je výhoda, být v zahraničí a mít možnost burcovat. Dnes, po roce usilovných pokusů přinutit evropské politiky, aby se zasadili o dodržování elementárních práv v Ázerbájdžánu, si to už nemyslí. Nevypadá ale, že by chtěla rezignovat.

Opravdu chce Zeman válčit proti vlastním lidem? ptá se čínský disident

Šance prezidenta Zemana

„Než se mi podaří případ dotlačit před Evropský soud, bude to trvat strašně dlouho. A zdraví rodičů je kritické. Nemají čas na takové průtahy. Zvláště táta…“ Dinara si myslí, že jedinou šancí, jak zachránit rodiče, je přinutit evropské společenství k zásadnímu tlaku na režim prezidenta Alijeva. „Slyšela jsem, že váš prezident má jet do Ázerbájdžánu. Chtěla bych ho požádat, zda by s ázerbájdžánským prezidentem nepromluvil o mých rodičích i o osudu dalších politických vězňů, kteří jsou v ázerbájdžánských žalářích.“ 

Když se Dinary ptám, zda má nějaký argument, kterým by nevěřící a opatrné politiky přesvědčila o nevinně svých rodičů, zarazí se. „Nestačí vám, že všechny mezinárodní renomované organizace jako Amnesty International, HRW, ale i Evropský parlament, který nominoval maminku na Sacharovovu cenu, pokládají mé rodiče za vězně svědomí? Snad to jsou pro vašeho prezidenta důvěryhodné instituce! Táta je vážený profesor historie. Máma je nositelkou Řádu čestné legie, nejvyššího státního francouzského vyznamenání...“

Vzdoroval Kremlu bolestí a krví, skončil na psychiatrii. Jenže vyšetřovatel zběhl na jeho stranu

Dinara ví, že Česká republika nepatří mezi nejaktivnější zastánce lidských práv – ani neposlala k soudu svého diplomata, po vynesení verdiktu nevyjádřila svůj postoj. „Nizozemci se ozvali, Evropský parlament vydal prohlášení…,“ říká Dinara. A tak trochu naivně se diví, proč se zemí, která drží přes sto intelektuálů pod zámkem, jiné svobodné země nejen obchodují, ale dovolí zde uspřádat Evropské hry 2015 či soutěž Eurovize. „Vždyť máma byla zatčena právě poté, co zaslala dopis Evropskému olympijskému výboru, ve kterém konstatovala, že v totalitní zemi by se podobné akce neměly pořádat,“ připomíná dcera ,vlastizrádců‘.