Na městečko se z hlušiny, jež se za mnoho let nastřádala jako odpad hlubinné těžby, strhla za ohlušujícího rachotu lavina suti vážící dohromady 150 tisíc tun. Největší zásah obdržela právě základní škola situovaná přímo pod uměle navršeným kopcem. Ve chvíli, kdy zrovna začínalo ranní vyučování. Pád hromady štěrku nepřežilo 116 dětí a 28 dospělých. Celkově bylo zavalených ještě více lidí, některé se ale podařilo vyprostit včas. Masa hlušiny sahající až do výše 10 metrů také těžce poničila několik stavení.
Incident se záhy stal celonárodní tragédií. Aberfan navštívila královna Alžběta i tehdejší premiér labourista Harold Wilson. Peníze na podporu obyvatel městečka a pozůstalých po obětech posílali lidé z celého světa.
Odpad z důlní těžby se vršil na úbočí kopce nad Aberfanem několik let. Nikdo však nepřikládal dostatečně velkou váhu tomu, že na jeho úpatí pod navršenou zeminou je síť podzemních pramenů. Ty hromadu nad sebou postupně podemílaly až se celý uměle vytvořený svah utrhl.
Rachot, který valící se lavina způsobila, zaznamenali lidé z širokého okolí. Nikoho však nenapadlo, že by mohlo jít o něco nepřirozeného. „Myslel jsem si, že je to pouze hrom,“ popisuje zpětně situaci tehdy osmiletý Jeff Edwards a není divu, protože několik dní před katastrofou v oblasti vytrvale pršelo. Déšť však měl i neblahý vliv na stabilitu hromady hlušiny, která přes noc v inkriminovaném místě poklesla o 3 metry. Než stačili specialisté z důlní společnosti přijít na to proč, dala se půda do pohybu.
  |
Edwards, který byl posledním přeživším vytaženým z pod hromady suti, trpí od hrůzné události nočními můrami. Není divu, dvě hodiny byl uvězněn pod nánosy půdy s hlavou mrtvé spolužačky hned vedle svého obličeje. „Mám ji stále před očima,“ říká s tím, že když si na ni vzpomene, trpí čas od času depresemi.
Konkrétní viník nenalezen
Největší otazníky v souvislosti s přírodní katastrofou vyvstaly především proto, že vesničané se něčeho podobného obávali už dříve. V době před incidentem totiž příroda vysílala varovné signály. Už dva roky před lavinou místní přišli s peticí, která žádala, aby se řešily potenciální záplavy, které pod hlušinou hrozily.
Ačkoliv podle následného vyšetřování byla za událost shledána zodpovědnou společnost Coal Board vlastnící důl nad obcí, nikdo konkrétní ale nebyl nikdy potrestán. Jediné, co poškození získali, bylo 1,5 milionu liber, které od roku 1997 po deset let společnost vyplácela fondu poškozených.
'Sometimes the tears still come - after 50 years.' An emotional Vincent Kane tells me about reporting the #Aberfan disaster. @Channel4News pic.twitter.com/hHWRDrkyDo
— Andy Davies (@adavies4) 19. října 2016
Velšané však na neštěstí nezapomněli. V pátek v 9:15 místního času budou držet minutu ticha. Vlajky velšského parlamentu budou spuštěny na půl žerdi.
„Byl to jeden z nejčernějších dnů moderní velšské historie,“ prohlásil k připomínce katastrofy předseda velšské vlády Carwyn Jones.
Hlubinné doly na černé uhlí ve Walesu byly páteří průmyslového rozvoje celé Británie. Nebýt jejich výkonnosti, průmyslová revoluce by nenabrala na ostrovech tak rychlého spádu. Britové si připomínají padesát let starou katastrofu v době, kdy je to méně než rok od uzavření kapitoly hlubinné těžby, která psala historii. Posledním činným dolem byl „Big K“ v obci Kellingley Colliery v Yorkshireu na severu Anglie. Jeho provoz skončil s koncem roku 2015.
