Všichni kolem ní ji žádali, aby intervenovala, ale ona se rozhodla jít do rizika a řekla, že ne, Rusko už dál nebude bojovat proti trhům, jen ať se spekulanti spálí, musí dostat za vyučenou. A trefila se. (čtěte zde)
Pád rublu se zastavil a od Černého úterý dodnes ruská měna posílila nejvíc ze všech nových trhů, o celých 19 procent.
Ruská ekonomika se pořád potácí v obrovských problémech způsobených pádem cen ropy a sankcemi, finanční sektor je velice oslabený, ale měna se stabilizovala a na dno propasti Rusko nespadlo.
…
Goldilocks principle (český ekvivalent jsem nenašel, ale jde o dívku se zlatými loknami z anglické pohádky o třech medvídcích) je princip, který říká, že se věci nakonec musí dostat do určitého „rozumného“ rozmezí, mezi extrémní výkyvy. Hrdinka pohádky si vybírá postýlku, některá je moc dlouhá, některá moc studená, některá moc krátká, ale jedna je „ta správná“.
Richard Heinberg na Reuters vysvětluje, že k rozumné rovnováze se bohužel v dohledné době neblíží ceny ropy, a že tedy „princip Goldilocks“ na trhu s ropou nefunguje
Na ceně sto dolarů za barel byla cena ropy dostatečně vysoká na to, aby vyvolala investiční podněty k tzv. frakování. Menší dynamické společnosti ochotné k riziku si pronajaly půdu a investovaly do nákladných vrtacích technologií. Amerika zaplavila trh s ropou, ceny se snížily.
Pro spotřebitele je akceptovatelná cena 40 až 60 dolarů za barel. Když je cena vyšší, zboží a služby se prodražují a ovlivňuje to spotřebitelské zvyklosti. Pro producenty ropy je akceptovatelná cena mezi 80 a 120 dolary za barel. Když je cena nižší, nové investice nedávají smysl. Produkce se zastaví a začne klesat. Všimněme si, že tu není žádný průnik. Cena 70 dolarů za barel není dostatečně inspirativní, aby probudila další masivní vlnu investic. A pro spotřebitele je 70 dolarů za barel jistě lepších než 100 dolarů za barel, ale pokud nebude mít pozitivní vliv na produkci, není to „zóna Goldilocks“. Obecně se má za to, že produkce poklesne, cena poroste a každý bude „happy“. Jenže tu na obzoru není cena, se kterou lze spokojeně žít.
…
Mohamed el-Erian píše o pěti chybách, které udělala řecká vláda a které ji mohou stát členství v eurozóně. Za prvé zvolila konfrontační rétoriku. Za druhé politizovala technokratickou práci hospodářské diplomacie. Za třetí si Atény nenašly v EU a eurozóně spojence. Za čtvrté nemá Řecko kredibilní plán B a za páté se místo soustředění na obnovení hospodářské dynamiky řecká vláda pohybuje v tekutém písku nepodstatných mikroekonomických kroků.
Řecko musí ztlumit emotivní politickou rétoriku a přenechat vyjednávání technokratům bez emocí.
