MACHÁČEK: Co přinese Cameronovo vítězství |
Najal si totiž jako poradce Davida Axelroda, bývalého poradce Baracka Obamy, který se ve svých pamětech prezentoval jako člověk, jenž přesvědčil Obamův tým, že v roce 2008 bude hlavním heslem „změna“, aby Obama působil především jako člověk, který Ameriku promění. (text agentury Reuters)
Axelrod za své rady pro britskou Labour Party inkasoval 450 000 liber, v Londýně byl ale jen třikrát a ve svých mailech špatně psal Milibandovo jméno.
Milibandova rétorika „změna, konec škrtů, konec přísnosti“ byla podle všeho pro Británii příliš radikální, zvláště když ekonomika začala růst.
Co se Camerona týče, Lloyd se domnívá, že jednání s Unií, která nyní Cameron odstartuje, ukážou, jestli jsou ještě nějaké další země, které si přejí integraci podle britského vzoru uvolnit. Povede se boj „o stále užší Unii“, která nemá kruciální fiskální a politickou sílu, aby dokázala směřovat k federaci.
Cameron podle Lloyda čelí vůbec největším politickým výzvám od druhé světové války. Musí se pokusit nalézt smír se Skoty, kteří si zvolili velmi levicovou a velmi separatistickou reprezentaci. A musí přesvědčit partnery v Unii, že uvolní podmínky britského členství. Uspět vyžaduje politické manévrování vysoké kvality a notnou dávku štěstí. Na druhou stranu volby ukázaly, že není radno podceňovat Cameronovo politické umění.
...
Agentura Bloomberg přináší zprávu o tom, že Putinova vláda dostala zálusk na další ropnou firmu, tentokrát sibiřský Surgutněftěgaz. Firma má rezervy ve výši 34 miliard dolarů a patří miliardáři Vladimiru Bogdanovovi.
Vláda prý nyní část těchto prostředků zabaví. Soukromé vlastnictví, především v oblasti ropy a plynu, je v putinovském Rusku prostě chápáno jako dočasná věc.
Samotný Bogdanov žije ve městě Surgut, chodí do práce pěšky a dovolenou tráví péčí o matčinu zahrádku. Zaměstnává sto tisíc lidí a firmě vládne železnou pěstí. O skutečném vlastnictví firmy se ale vždy spekulovalo.
...
Další zpráva téže agentury se dotýká ekonomického růstu v eurozóně, který je nejsilnější za dva roky. Je to ovšem dáno především nízkou cenou ropy a oslabením eura, což jsou všechno dočasné fenomény. Francie mírně zrychlí, růstu se dočká po dlouhé době Itálie, naopak Německo mírně zpomalí.
...
Kenneth Rogoff, známý americký ekonom a profesor na Harvardu, přinesl zajímavý příspěvek jak k populárnímu tématu příjmové nerovnosti, tak k aktuálnímu tématu uprchlické krize. Evropská migrační krize totiž jasně odhaluje chybu a pokrytectví v základech debaty o příjmové nerovnosti.
Není správné podporovat rovné příležitosti pro všechny lidi na planetě spíše než pro těch „málo“ (15 procent světové populace), kteří se narodili a byli vychováni v bohatých zemích? Vyspělé země stále představují 40 procent světové spotřeby a podobné procento spotřeby přírodních zdrojů.
Politika je zkreslena pohledem na domácí příjmovou nerovnost. Marxistický pohled Thomase Pickettyho, který tvrdí, že kapitalismus selhává, protože příjmová nerovnost roste, je toho příkladem.
Když člověk vezme v úvahu všechny lidi na světě, věci vypadají úplně jinak. Tytéž síly globalizace, které přispěly ke stagnaci příjmů střední třídy v bohatých zemích, pozvedly jinde stamiliony lidí z chudoby.
Podle mnoha měřítek se globální příjmová nerovnost v uplynulých třech dekádách dramaticky snížila, což spíše dokazuje úspěch kapitalismu. Kapitalismus sice erodoval rentu dělníků pracujících ve vyspělých zemích, která pocházela z místa jejich narození, ale o to více pomohl dělníkům v Asii a na nových trzích.
Příliv migrantů samozřejmě souvisí s válkou v Sýrii, Jemenu, Eritreji či Mali, má ale i své ekonomické důvody.
Kdyby se svět více zabýval globální nerovností místo nerovnosti příjmové ve vyspělém světě, projevilo by se to jistě i v přemýšlení o tom, co dělat s migrační krizí, třeba by Západu došlo, že může daleko více pomáhat: ve zdravotnictví, vzdělávání, v rozvojové pomoci, v odepisování dluhů, v přístupu na trhy a ve větších příspěvcích pro globální bezpečnost. Uprchlíci v lodích ukazují Západu jeho neschopnost se na věc dívat takhle.
Rogoffův článek je základem příští Debaty JM.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
