Svědectví o naprosto úžasných autech, která pocházejí z těch nejnepravděpodobnějších míst, přitahuje zaslouženou pozornost. Proto se nedávný prodej ikonického Aera 50 Dynamik „Arizona“ stal velkou událostí. Pouť vozu ze srdce Evropy totiž vedla přes filmové plátno, seník a arizonskou poušť do kalifornského muzea a nakonec i pod aukční kladívko.
Velkolepý kabát, ale sporý technický základ
Letos v srpnu se vůz patřící majiteli Blackhawk Collection Donu Williamsovi objevil v aukci společnosti RM Sotheby’s v americkém Monterey. Očekávaná cena dvousedadlového kabrioletu od vysokomýtské karosárny Sodomka byla v rozmezí 300 až 400 tisíc dolarů. Ač se objevily hlasy, že je vyvolávací cena příliš vysoká, a že renovace není příliš zdařilá, nakonec se Aero 50 Dynamik „Arizona“ prodalo za 346 tisíc dolarů, tedy v přepočtu za 8,6 milionu korun.
Pomohl tomu jistě zejména jeho avantgardní zevnějšek. Josef Sodomka se totiž rád inspiroval výtvory prestižních evropských karosáren, jako byly Saoutchik, Gangloff či Figoni & Falaschi. Aerodynamická karoserie Dynamiku se zakrytými koly se inspirovala hlavně tvorbou té posledně jmenované.
Po konstrukční stránce se ale nejednalo o nic přelomového. Rozložité auto totiž bylo postaveno na podvozkovém základě relativně malého Aera 50. Z čelního pohledu je tak znát značná disproporce mezi šířkou karoserie (1940 mm) a malým rozchodem předních kol (1180 mm).
Josef Sodomka musel být velkým patriotem, že tuto krásnou karoserii ve stylu Art Deco s proudnicovou karoserií s blatníky ve tvaru kapky, ve kterých jsou zapuštěny světlomety, nevěnoval nějakému podvozkově více odpovídajícímu vozu. Kromě domácích značek se totiž u Sodomků karosovaly modely značek Bugatti, Lancia, Studebaker, Packard či Rolls-Royce.
Impozantně působící Aero 50 Dynamik „Arizona“ vzbuzuje očekávání šesti- nebo osmiválcového motoru, zatímco pod přední kapotou se „krčí“ jen dvoudobý dvoulitrový čtyřválec s výkonem 50 koní, který je umístěn vpředu podél a pohání přední kola. Kapalinou chlazený motor však dostal dvojité karburátory, hliníkovou hlavu a individuální časování každého válce zvlášť. Třístupňová převodovka byla umístěna před motorem.
Výchozí Aero 50 patřilo k nejrychlejším autům na tuzemských silnicích, o cca 400 kg těžším kabrioletu to ovšem tak úplně neplatilo. Téměř 1,4 tuny vážící vůz měl navíc problémy s brzdami. Ty byly hodně namáhané a vzhledem k aerodynamickému tvaru blatníků a zakrytování kol navíc nedostatečně chlazené.
Zbyly jen dva
Celkem bylo v letech 1939 až 1941 vyrobeno jen šest či sedm vozů, podle některých zdrojů ještě o dva více. Ani odborníci v tom nemají zcela jasno, neboť se bohužel nedochovala firemní dokumentace. Dnes z nich zbyly jen dva. Jeden je vystavený v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, který jako rozebraný nezrenovovaný vůz koupilo v roce 2005 od tuzemského majitele za milion korun.
Druhý vůz, známý jako „Arizona“ byl po dlouhá léta součástí kolekce muzea Blackhawk v kalifornském Danville. Tuzemští příznivci klasických aut o něm věděli zejména díky jeho spolupráci s mezinárodně uznávaným českým malířem a ilustrátorem Václavem Zapadlíkem.
Po renovaci v roce 1988 se vůz ukázal ve své kráse na Pebble Beach Concours d’ Elegance o dva roky později, kde přitahoval velkou pozornost nejen svým vzhledem, ale i exotickým původem v malé komunistické zemičce kdesi za velkou louží.
Ze seníku do arizonské pouště
V aukci prodaný exemplář je v pořadí pátým vyrobeným kusem Aera 50 Dynamik. U vysokomýtské karosárny Sodomka si ho objednal František Louda, v mládí úspěšný kladivář a amatérský boxer, později pak významný pražský architekt a stavitel. S vozem vyrobeným v roce 1939 jezdil až do sezony 1942, kdy si údajně právě tento exemplář zahrál i ve známém filmu Valentin Dobrotivý s Oldřichem Novým v hlavní roli.
Poté se ale Louda zapojil do protiněmeckého odboje a své nápadné auto radši schoval do seníku. Po osvobození vůz věnoval svému příteli Samuelu Harrisonu Thomsonovi, profesorovi středoevropských dějin na Coloradské univerzitě v Boulderu. A ten si ho v prosinci 1945 nechal poslat do USA.
Během dalších 15 let vůz vystřídal několik majitelů, až skončil bezprizorní v arizonské poušti poblíž Tucsonu, kde byl 10 let vystaven suchému pouštnímu klimatu. A odtud se později vžilo označení „Arizona“. Poměrně zachovalý vrak nechal Don Williams zrestaurovat do současné červeno-černé podoby, přičemž velkou část restaurátorských prací provedl jistý Don Vogliesand ze Seattlu ve státě Washington. Motor pak zrestauroval Mike Fennel ze Saugas v Kalifornii.
A František Louda? Ten po válce emigroval do USA a zemřel jen několik měsíců předtím, než byl jeho někdejší vůz objeven Donem Williamsem v arizonské poušti. A dokonce to prý nebylo příliš daleko od místa nálezu.
