Zatím jde jen o vizualizace, jak si poradit s rozšířením nynějšího hotelu. Ten dosud extra pěkný není, ale dá se nad tím přimhouřit oko. Dostavba však udělá hmotu objektu příliš velkou a tady už je oko úřadů, obyvatel a koneckonců i návštěvníků přísnější.
Před architekty tedy stála výzva, jak budovu co nejvíce „umírnit“, aby v krajině – jemně řečeno – příliš netrčela. Celá věc je citlivá i proto, že obec Rogla, kde hotel stojí, v minulosti zanikla a až v 80. letech se tam začalo rodit rekreační středisko. A to ne vždy pokorně vůči okolní přírodě.
Úkolu se zhostilo studio Enota, za kterým stojí architekti Dean Lah a Milan Tomac. V kategorii hotelů a podobných volnočasových staveb nejsou nováčky. Reference mají z Číny nebo Turecka, v posledním užším výběru Světového festivalu architektury se ocitly hned dvě jejich stavby.
Nechtěli udělat obludu, která by příliš vyčnívala z okolí. Snažili se spojit to, co čekají návštěvníci a co investor.
Malý podvod pro oči. Hravá fasáda z dřevěných latěk se tváří jako klasická horská sedlová střecha. Turista by čekal tradiční dřevěnou chatu, natrefí ale na moderní hotel s veškerým komfortem. Matení pozorovatele vytvářením hmoty a tvaru například právě dřevěnými laťkami je v moderní architektuře poměrně časté. Podobné příklady lze najít i v Česku.
Turisté předpokládají, že najdou nedotčenou krajinu, v níž bude zasněžená horská chata. Právě to je má přimět, aby tam zavítali. Provozovatel hotelu chce ale lidem nabídnout to, co čekají uvnitř. Tedy moderní pokoje s velkými okenními výhledy a balkony.
Právě nasazení dřevěných latěk, které matou lidské oko, dokázalo tyto dva cíle spojit. Z fasády se na pohled stala dřevěná sedlová střecha, jež je pro tuto část slovinských hor poblíž Mariboru typická. Dřevo má být překvapivě jen volně naskládané a nijak nechráněné. Mělo by stárnout a ideálně splynout s okolní krajinou.
