Zástupci G20 o návrhu diskutovali dva roky od přelomové dohody, podle níž by svět mohl jednat společně při stanovení minimální daňové sazby ve výši 15 procent pro nadnárodní společnosti.
Podle EU Tax Observatory platí superbohatí ve velkých zemích na daních daleko menší část svých příjmů než obyčejní lidé. Jejich bohatství je zdaněno jen minimálně, prakticky jen v rozmezí 0 až 0,5 procenta, upozornila v pátek CNN.
250 miliard dolarů ročně
Podle médii praktiky bohatých sahají od nezákonných daňových úniků po využívání mezer v daňových systémech. Současně média upozorňují také na jejich stěhování do zemí s nižšími sazbami, což vlády připravuje o potřebné příjmy v době prudce rostoucích dluhů.
„Progresivní zdanění je klíčovým pilířem demokratických společností,“ řekl na summitu ředitel výzkumné skupiny podporované EU Gabriel Zucman. Podle něj také současná světová mozaika daňových režimů při „správném zdanění jednotlivců s nejvyšší schopností platit daně“ selhává.
Například zpráva Oxfamu z minulého měsíce upozornila na to, že „v zemích včetně Brazílie, Francie, Itálie, Spojeného království a USA platí superbohatí daňovou sazbu nižší než průměrný pracující“.
Podle charitativní organizace žije v zemích G20 téměř 80 procent světových miliardářů. Daňová observatoř EU mimo jiné navrhla stanovit minimální celosvětovou dvouprocentní daň z čistého bohatství miliardářů – tedy hodnoty jejich aktiv po odečtení jejich dluhů, což by podle odhadů mohlo vygenerovat 250 miliard dolarů ročně.
Dosažení dohody bude složité
To je podle CNN asi polovina dodatečných finančních prostředků, které africké země každý rok vyžadují na přechod na čistší zdroje energie. Dosažení dohody mezi skupinou G20, která mimo jiné zahrnuje USA, Evropskou unii, Čínu, Indii, Brazílii, Saúdskou Arábii a Argentinu, však bude složité.
„Tohle je jen začátek cesty. Vyjednávání o minimální dani pro korporace trvalo roky,“ řekl CNN Quentin Parrinello, hlavní politický poradce z EU Tax Observatory.
Parrinello dále řekl, že superbohatí byli schopni utajit své peníze a vyhnout se placení vysokých daní například tím, že je zaparkovali v holdingových společnostech, svěřenských fondech nebo je použili jako zajištění proti půjčkám.
Profesor ekonomie na University of Warwick Arun Advani také upozornil, že zavedení globální minimální daně pro miliardáře by bylo složitější než zavedení daně pro korporace.
Nadnárodní společnosti totiž podle něj sídlí ve více zemích, což usnadňuje určení, které vlády musí požadovat platby daní, a tudíž posoudit, zda firma zaplatila globální minimální sazbu. Naproti tomu miliardáři jsou často mobilnější, takže je méně jasné, které úřady by potřebovaly využít jejich bohatství.
Vyšší počet daní než společnosti
„Není úplně jasné, kde mají domov,“ poznamenal dále Advani. „(Mohli by říct) ‚Budu trávit spoustu času chozením do divadla v Londýně. Budu trávit spoustu času v New Yorku nakupováním. Budu trávit spoustu času na své jachtě... ale chci, aby moje daně byly založeny v nějaké velmi specifické zemi‘,“ upozornil na možné problémy.
Jednotlivci podle něj také obvykle platí vyšší počet daní než společnosti. „Harmonizovat všechny věci na mezinárodní úrovni je docela těžké.“
