Evropa se nyní rozděluje – na země, které chtějí uhlí, ropu a nakonec i plyn opustit pouze díky obnovitelným zdrojům energie, a na ty, které se chtějí v této transformaci opřít i o jadernou energetiku. Česko patří k zemím, kde energetická koncepce i Uhelná komise došly k závěru, že bez nových reaktorů přechod zvládnout nelze. Masivní budování větrných nebo fotovoltaických elektráren plánují všechny země.
Putin vyzval USA k prodloužení dohody o omezení jaderných zbraní. Odmítá obvinění Ruska z agresivity |
Jaderné zdroje chtějí hlavně nové členské země Unie. Ze zemí staré patnáctky jde prakticky jen o Francii a Finsko a Spojené království. Oproti tomu Německo chce své reaktory do dvou let odstavit. Další země se sice od jaderné energetiky odklonily, nyní ale svůj postoj přehodnocují. „V případě, že by se ukázalo, že k nízkým emisím nelze dospět jinak, uvažují o stavbě nových jaderných bloků. Jde o Švédsko, Švýcarsko, Nizozemsko a Belgii,“ popisuje Vladimír Wagner z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd.
Rovnováha výroby a spotřeby
Přímořské státy západní Evropy se mohou spolehnout na vysoké výkony větrníků. Ve vnitrozemí je efektivita větrné energie výrazně nižší a tím je i vyšší cena za ni. Obdobnou roli hraje i intenzita slunečního svitu či možnosti vodních elektráren. K jádru se také spíše přiklání země, které jsou nyní více závislé na dodávkách plynu z Ruska.
Evropská komise označila jádro společně s obnovitelnými zdroji za páteř bezuhlíkové evropské energetiky. Veřejnou podporu nových jaderných zdrojů schválila pro Británii nebo Maďarsko.
Data ukazují, že energie z nových generací jaderných elektráren je dražší než u starších typů reaktorů. Z obnovitelných zdrojů, jako je slunce nebo vítr, je stále levnější. Na první pohled nedává smysl stavět reaktor za miliardy eur, když lze levněji postavit stejný výkon větrníků a fotovoltaických panelů.
Po roce 2050 ale nemají vznikat (téměř) žádné emise oxidu uhličitého v energetice. Nebude možné se spolehnout na uhelné ani plynové elektrárny v záloze. Klíčové je navíc, že v síti musí být v každý okamžik rovnováha mezi výrobou a spotřebou. Když se započítají náklady na to, aby byl dostatek energie za přiměřenou cenu i v době, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce, jaderná energie vychází jinak.
Ukazuje to například studie americké univerzity MIT Budoucnost jaderné energie ve světě s redukovaným uhlíkem, do jejíhož vzniku byly zapojeny desítky expertů ze všech relevantních oborů. Ta sice na příkladech z mnoha zemí ukazuje, jak elektřina z jádra zdražuje a lépe vychází obnovitelné zdroje, na druhé straně ale modeluje náklady na dosažení čisté energetiky. Vychází, že i při stávajících poměrně vysokých cenách staveb nových reaktorů se vyplatí jádro do energetického mixu zapojit. Na modelových příkladech ukazuje, že s jádrem se dosáhne uhlíkové neutrality levněji.
Na to sází i společnost ČEZ při plánované dostavbě Dukovan. Počítá s tím, že s upravenou III. generací reaktorů jsou již zkušenosti. „Stavba dalších bloků v řadě zemí šla rychleji a ekonomičtěji, než tomu bylo u těch pilotních,“ říká mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.
O výstavbě 5. bloku Jaderné elektrárny Dukovany chybí odborná diskuse |
Studie MIT je v tomto ještě konkrétnější. Základem úspor je v první řadě dobře připravený projekt, následně zkušený dodavatel s referencí, se zkušenými subdodavateli, s velmi silným týmem investora a flexibilním regulátorem.
Jádro jako pilíř bezemisní ekonomiky vychází i v dalších studiích. Někde ovšem jen jako důležitý mezikrok ke zvládnutí odstavování uhelných zdrojů. Na milost nyní berou jádro i ekologové, kteří dříve patřili mezi jeho hlavní odpůrce. Pozornost upínají na klimatickou změnu a potřebu rychle snížit emise oxidu uhličitého.
„Stávající reaktory nám poslouží dobře. Pomohou nám nahradit uhlí,“ říká například Jan Rovenský z organizace Greenpeace, který zasedal v české Uhelné komisi. Obdobná argumentace zaznívá napříč Evropou. Do budoucna ale s jádrem ekologové většinou nepočítají.
Planetě dochází čas
Rovenský je skeptický, že se nový reaktor stihne postavit dostatečně rychle, globální oteplování nepočká. „Čas je dokonce větší problém než cena,“ dodává s tím, že dříve dominantní otázka bezpečnosti je až za těmito dvěma proměnnými. Podle něj může výkyvy výroby obnovitelných zdrojů v Česku vykrýt biomasa. Ať už výroba bioplynu, nebo přímo spalování například dřeva.
O možnostech biomasy i o dostupnosti bateriových úložišť se v Uhelné komisi vedly spory. Studie, které počítaly s variantou, že se v Česku nový jaderný zdroj nepostaví, se opíraly o násobné plochy fotovoltaických panelů a počtu větrníků, stejně tak jako o obří bateriová úložiště. Experti se neshodli, zda to lze, či nelze realizovat. Většina se nakonec přiklonila k tomu, že je třeba počkat na nový jaderný zdroj.