Obě verze jsou ovšem svého druhu výsměchem. Svoboda byl totiž dlouhá léta šéfem redakce kultury a nejrůznější výtky i invektivy vůči jeho nekompetentnosti, účelovým reportážím a nepřipravenosti při rozhovorech rozhodně nebyly sporadické.
Při zapátrání na internetu lze narazit na ironií sršící komentáře: „Veterán zbytečných reportáží“ a „Ten, co jezdí za naše prachy po světě, aby nám poreferoval přímo z Tokia, že Česká filharmonie vystoupila po stopadesátý v Japonsku...“ jsou ty nejmírnější. Zjevně nespokojené bylo i televizní vedení, které vloni na podzim kulturní redakci úplně zrušilo a začlenilo do domácího zpravodajství. Zdá se ale, že se opět ocitáme na malém písečku, kde každý ví něco na toho druhého, vše se zaobaluje do kulantních formulací a nikdo si netroufne vyjádřit se otevřeně. Dvakrát proplacená letenka, nebo dokonce odchod po dohodě se jako důvod ukončení spolupráce jeví poněkud směšně.
„Hurá, konečně... teď ještě ten Kraus s jeho rodinným podnikem...“, zněla jedna z dalších reakcí pod zprávou o Svobodově odvolání. Ano, řeč je o Uvolněte se, prosím. Krom toho, že dráždí jako archetypálně komerční talkshow na veřejnoprávním médiu, je tu i všeobecně známý fakt, že se svou studeně barovou skupinou hudební vsuvky tohoto pořadu obstarává - to je náhoda - Kraus mladší. A že tyto vsuvky jsou na tom kvalitativně tak, že je u nich divákovi občas za interprety až stydno. Zajímavé je v tomto směru porovnání s obdobně koncipovanou show Jana Saudka na TV Barrandov. Většinou se tu také zábavně plká o ničem, ale hudební vložky svou úrovní Krausův pořad převyšují o několik řádů. Ach, ta teplá místečka.
