Návštěvnost Parlamentních listů (PL) se letos v březnu podle měření NetMonitoru přehoupla přes šest set tisíc čtenářů měsíčně. Staly se nepřehlédnutelným fenoménem zdejší mediální scény. Projekt přitom od počátku obklopuje specifická mlha. Zjistit, co se za seriózně vypadajícím layoutem s křiklavými titulky skrývá, je skoro detektivní práce.
Tvůrci PL až na naprosté výjimky neposkytují rozhovory, vedení redakce se neúčastní novinářských fór a jejich novináři nejsou součástí běžné fluktuace, jak je vidět v jiných redakcích. Čtenáři i novináři k nim zastávají vyhraněné postoje, i když v „mainstreamových“ médiích je jejich příznivců o poznání méně. Daleko víc lidí je prostě sdílí, protože „jich“ je na Facebooku hodně a jejich název zní docela důvěryhodně.
Skoro geniální koncept
Původně šlo o stejnojmenný lobbistický časopis, který státním znakem na titulní straně i svým jménem mátl čtenáře, takže ho považovali za oficiální tiskovinu parlamentu. Ještě v roce 2003 stálo jedno číslo časopisu, který chtěl „tvořit most názorů mezi veřejností, podnikatelskou sférou a státní správou“, 225 korun. S přechodem na internet v roce 2009 změnily PL strategii a úzkoprofilového čtenáře vyměnily za čtenáře masového.
„Zastupitelé, kterých je teď přes 40 tisíc a v komunálních volbách kandiduje kolem 250 tisíc, mají na náš web necenzurovaný, neomezený a automatický přístup,“ říká v zakouřené zasedačce Michal Voráček, zakladatel českého Ringieru a dnes jeden ze dvou hlavních akcionářů projektu – tím druhým rozhodujícím akcionářem je nejbohatší muž českého hazardu a senátor Ivo Valenta. „Dáváme prostor kompletní politické scéně. To znamená, když to přeženu, když to napíše komunista, ultrapravičák nebo ódéesák, tak ten prostor má. Třetí věc je vysoká míra svobody v diskusích, a to že čtenáři kladou politikovi otázky přímo,“ vysvětluje Voráček některé z opěrných bodů nynější strategie.
Obchodní model Parlamentních listů je jednoduchý: co nejvyšší čtenost (a na ní navázaná inzerce) s minimálními náklady; prostředkem k tomu jsou chytlavé titulky a kontroverzní témata. „Konflikt většinou stavíme tak, že na otvíráky dáváme názory proti sobě. To znamená, že jeden říká extrémní názor, druhý říká jiný extrémní názor. A to je vlastně podstata projektu, že vyvoláváme diskusi a chceme, aby lidé z politických profilů reagovali, aby čtenáři reagovali, takže jsme i provokativní,“ říká Michal Voráček.
„Zásada „Pět minut pro pana Žida, pět minut pro pana Hitlera“ se v praxi Parlamentních listů nejen doslovně naplňuje, ale je brána jako výchozí bod!“
V jakém poměru PL kontroverznost a extrémnost míchají? „V redakci mají čárkovací systém. Oni to hlídají, Když jsou dva názory doleva, dají tam dva na druhou stranu. Vyrovnanost názorů měříme na milimetry,“ popisuje za tabákovou clonou Jan Holoubek, spoluautor projektu a ředitel společnosti Our Media, a. s., která Parlamentní listy provozuje.
Podle analýzy redakčního obsahu prováděné během května až července 2015 je třeba dát autorům zčásti za pravdu. „Proruské“ a „protiruské“ postoje jsou téměř v dokonalé rovnováze. Jenže protiamerické a protievropské názory už převažují a v názorové sekci a v článcích kmenových redaktorů je „vychýlení“ k protizápadní, proruské a protiimigrační rétorice již enormní.
Parlamentní listy publikují v redakční části kolem sto deseti článků v pracovních dnech a kolem osmdesáti o víkendu. Z toho připadá dvacet procent na tiskové zprávy, dvacet na články z profilů, do kterých texty vkládají sami politici, kolem deseti procent obsahu tvoří zprávy převzaté z ČTK, asi patnáct procent původní texty, tvořené převážně rozhovory a z menší části reportážemi. Zbytek, tedy necelých 40 procent obsahu, jsou převzaté texty a „názory“ z jiných médií, které redakce opatřuje bulvárními titulky a nejpeprnější části z nich cituje.
Redaktoři PL musí plodit text za textem. V počátcích měli stanovenou normu článek za půl hodiny – a na ověřování a editoriální kontrolu logicky nezbývá čas. Těžko se divit, že po jistou dobu vydávaly vymyšlené zprávy spolupracovníka redakce, v minulosti kandidáta Dělnické strany, Václava Prokůpka, který se v PL nejvíc proslavil vypuštěním kachny o romském pokladníkovi.
Redakci nedělá žádný problém, že reportážní cestu jejího redaktora Jana Rychetského po Rusku v době vrcholící Rusko ukrajinské krize hradily firmy navázané na podnikatele Zdeňka Zbytka, který je podle zjištění Aktuálně.cz kvůli vazbám na ruské podnikatele a diplomaty monitorován BIS.
Parlamentní oblíbenci
Z koaličních stran jsou nejvíce zmiňováni protagonisté ČSSD a ANO. Téměř stejně často jako zástupci ANO jsou citováni politici KSČM a ODS. Tahle překvapivá citační blízkost stran, mezi nimiž je v preferencích reprezentativního vzorku populace dvojnásobný rozdíl, je způsobena dvěma faktory. „Filtrování“ názorů je v rukou editorů a jejich „vyzdvihnutí“ do redakční části ovlivňuje aktivita samotných politiků a jejich oblíbenost u čtenářů. Podle statistik stranických profilů na stránkách Parlamentních listů jsou nejoblíbenější právě komunisté, kteří mají proti ostatním téměř dvojnásobný počet sympatizantů, za nimi pak Úsvit, TOP 09, ČSSD a ODS.
Většina aktivních politiků přitom na PL iniciativně plní svoje profily a odpovídá na dotazy čtenářů. „Samozřejmě si nemyslím, že to dělají všichni osobně, ale mají na to třeba nějakého člověka. Ale spousta politiků, několik set, to už osobně dělá,“ říká Voráček. Mezi největší oblíbence čtenářů PL patří podle červnových čísel Tomio Okamura (10 442 sympatizantů), Michal Hašek (4321), Miroslav Grebeníček (3280), Bohuslav Sobotka (3564) a Miloš Zeman (11 836) s Karlem Schwarzenbergem (5153), jejichž obliba je dána také exponovaností při prezidentské volbě.
Miloš Zeman, který Parlamentním listům pravidelně poskytuje rozhovory, vzbouzí největší sympatie nejen u čtenářů, ale podle všeho i v redakci PL. Doprovází ho snad na všech cestách po Česku a jedná se o nejcitovanějšího politika na PL vůbec. Během jediného dne dokážou Parlamentní listy publikovat pět „reportáží“ z prezidentových cest, čtyři články názorů k jeho osobě a k tomu tiskovku o jeho účasti na recepci.
Stále stejné oči
V sekci Jinýma očima se už redakce s názorovou pestrostí nenamáhá. Z dvaceti posledních článků (posledních v čase psaní tohoto textu) pochází sedm z rozhovorů s „krajanem z Kanady“ Jiřím Jírovcem, který v rozhovorech připomíná „Havlovy lži“ a „lži západu“, glosuje, „co vše se ve skutečnosti skrývá za ‚svobodou slova‘“, nebo vysvětluje „zabití černocha v Baltimore a jak je to v USA doopravdy“.
Mezi nejčastěji zmiňovanými politology a analytiky se objevují Petr Hampl, Tereza Spencerová, Zdeněk Zbořil, Štěpán Kotrba, Oskar Krejčí či Petr Žantovský. Představují nejvyhraněnější části českého komentátorského spektra. Vedle nich serveru poskytuje rozhovory i široká názorová paleta „mainstreamových expertů“ a dalších osobností veřejného života, ale koncentrace odborníků z Úsvitu přímé demokracie, komunistů, katolických fundamentalistů či konspiračních teoretiků je oproti jiným podobně čteným médiím nevídaná. U řady osob je jedinou kvalifikací pro zařazení do obsahu jejich vyhraněný politický postoj a umění provokovat. O názorech okrajové politické strany ANTIBURSÍK – STOP EKOTERORU! tak například PL informují čtenáře více než dvakrát týdně.
„Novináři se nesnaží popisovat skutečnost či hledat pravdu, nýbrž využívají aktuální společensky citlivá témata, skrze něž posilují předsudky a stereotypy vlastní jim samým.“
Přidělování velké části témat je oproti běžné redakční praxi, kde si autor závěr vytváří až při zpracování tématu, od začátku dané principem kontroverze. Redaktoři tak dostávají zadání na shánění protizemanovských či proruských postojů, podle toho, jak je třeba vyvážit aktuální obsah. Zásada „Pět minut pro pana Žida, pět minut pro pana Hitlera“ se tak v praxi PL nejen doslovně naplňuje, ale je brána jako výchozí bod.
Velká část publikovaných textů je postavena na „senzačních“ citacích politiků z Facebooku a z jiných médií; kompiláty z více zdrojů jsou spíše výjimečné. Podobných článků dokáže redaktor vyprodukovat až patnáct denně a nejtvořivější část práce spočívá ve vymýšlení titulků, které má na starosti ředitel redakce.
Zde několik příkladů:
Na výše zmíněných příkladech se ukazuje další specifikum PL: autoři vlastní komentáře na webu nezveřejňují a své postoje vyjadřují skrze názory ostatních.
„Nemáme žádné ideologické zaměření, nejsme určitě ani levice, ani pravice. Pouze zprostředkováváme čtenářům informace. Názor si redaktor může napsat do rubriky názory a podepsat, takové je u nás pravidlo,“ říká Michal Voráček.
Pohled za oponu
Problém je, že vlastní komentáře autorů na PL nenejdete a zjistit proto hodnotové a politické ukotvení samotné redakce je složité. Něco napoví výzdoba redakčních stolů, mezi níž najdeme přeškrtnutou vlajku EU, transparent s nápisem „Tibet patří Číně stejně, jako Krym byl vždycky ruský“ nebo fotky Miloše Zemana a Vladimira Putina na stole zástupce šéfredaktora. Vedení redakce tvoří radikálně pravicově vyhraněná skupina v čele s ředitelem redakce Jaroslavem Polanským, zástupcem šéfredaktora Radimem Panenkou (kandidoval za xenofobní Národní stranu) a zakladatelem Mladé pravice Lukášem Petříkem. Doleva či ke středovějším postojům ji obsahově vyvažují další redaktoři, kteří ale podle několika na sobě nezávislých zdrojů nemají na základní inklinaci redakce vliv.
Zásobárnu politicky extrémních i nenávistných textů lze najít hlavně v poddoménách Parlamentních listů, zvláště ve skupině webů provozovaných sdružením Český portál, v jehož správní radě ještě do května figuroval antisemita a konspirační teoretik Adam Bartoš. Šéfredaktorem názorového webu Euserver, který „diskutuje politicky nekorektně témata rasismus, imigrace, EU, Cikáni, gayové“, je zástupce šéfredaktora PL Radim Panenka a Lukáš Petřík se dlouhodobě stará o web Euportál (jé férové dodat, že Petřík pro Euportál psal i v době, kdy pracoval v Euru pod šéfredaktorem dnešních Lidových novin). Samotný Euportál spolu s Protiproudem Petra Hájka představuje kolem dvanácti procent z celkové návštěvnosti Parlamentních listů, což v březnových rekordních číslech znamenalo více než 70 tisíc návštěvníků za měsíc. „Tyhle projekty bereme od začátku spíš jako blogy. Neodpovídáme za obsah, to máme dokonce v tiráži. Je tam jiný vydavatel,“ brání se Michal Voráček s tím, že odpovídá pouze za obsah webu Parlamentní listy.
Personální a obsahové propojení se zmíněnými servery je však nesporné: Hájkův konspiračně náboženský Protiproud je dvakrát až třikrát týdně citován v Parlamentních listech a články Lukáše Petříka z PL se zase objevují na Euportálu.
Vedle nich se na „postranních“ webech objevuje řada textů, které se na hlavní doménu dostanou jen výjimečně. Jde o směsici prudce nenávistných článků proti EU, Havlovi, uprchlíkům, muslimům, Židům, Romům a dalším menšinám a textů sympatizujících s Ruskem, s americkými (ultra)konzervativci, konspiračními teoriemi, nacionalisty a populisty všeho druhu. To vše v apokalyptickém titulkovém balení.
Pro představu
– Mají USA v rukou Židé? Je iluzí bílých voličů, že o něčem rozhodují
– Pět jasných důvodů, proč podporovat dnešní Rusko proti USA
Dodejme: zatímco v Parlamentních listech musí redakce aspoň do určité míry názory vyvažovat, na „přilehlých“ webech se už na nějakou vyváženost nehraje ani trochu. A i ta deklarovaná snaha „vyvolávat diskusi“ nejvíc připomíná emocionálně vypjatou atmosféru pořadů typu Kotel či Máte slovo s Michaelou Jílkovou, mimochodem dlouholetou partnerkou Michala Voráčka. Jakákoli odpovědnost za obsah a základní novinářská pravidla a etika jdou na oltář návštěvnosti.
Cesta do duše čtenáře PL
Divoký názorový pelmel Parlamentních listů přitahuje adekvátní vzorek společnosti. Podle anket, které se objevují u tematicky relevantních článků, si 70 procent hlasujících myslí, že největším škůdcem Česka je Václav Havel a 85 procent z nich naopak podporuje prezidenta Zemana a myslí si, že je skvělý člověk. 98 procent se vyjádřilo proti přijetí kvót, 96 procent by zrušilo Schengen a 81 procent by volilo Martina Konvičku, kdyby vstoupil do politiky.
V otázkách ruskoukrajinského konfliktu by 60 procent čtenářů PL rozdělilo Ukrajinu a 30 připojilo Donbas k Rusku a 78 procent z nich souhlasilo s ruskou intervencí na Krymu. Perlička na závěr: podle 75 procent hlasujících čtenářů je Vladimir Putin moudrý státník, kterého by klidně volili.
Tohoto posledního hlasování využila ruská propaganda, která z PL učinila oficiální kanál českého parlamentu. „Hackovali nás. Stávalo se to, že běžela anketa aběhem pěti minut tam někdo poslal 60 tisíc hlasů,“ vysvětluje Jan Holoubek, proč v řadě anket ještě donedávna o statisíce přibývaly a ubývaly hlasy. „Když jsme to zjistili, smazali jsme je. Teď by to mělo být v pořádku, učinili jsme technická opatření,“ podotýká.
Na sociálních sítích patří mezi dlouhodobě nejcitovanější texty spojené s doménou PL – podle služby Social Insider – článek „200 let terorismu USA: přehledný seznam všech amerických válečných zločinů, teroru a válek“ a pak článek z PL „Spojené státy jsou největším zlem, jakému svět kdy čelil…“. Podle počítadla u článku si jen první z nich přečetlo víc než 322 tisíc čtenářů.
Za období od 22. 3. do 22. 6. 2015 se Parlamentní listy třikrát umístily mezi top 10 českého Facebooku, když jejich články během 24 hodin získaly nejvyšší počty lajků, sdílení a interakcí. A pokaždé bodovaly s protimuslimským a antiimigračním tématem. Nepřekvapí pak, že jejich čtenáři mají z českých médií nejblíže ke skupině lidí z iniciativy Islám v ČR nechceme (IvČRN). Vyplývá to z analýzy Josefa Šlerky, který mapoval vztah facebookové skupiny IvČRN k dvaceti vybraným českým médiím, respektive aktivním „lajkerům“ odkazů na jejich články.
Podle další analýzy, zveřejněné na serveru Databoutique.cz, mají PL na českém internetu unikátní pozici jakési brány mezi „seriózními“ médií a tzv. antisystémovými weby, které tzv. odhalují lži a spiknutí těch nahoře a často zastávají výrazně proruské postoje. „Spojnice mezi body grafu ukazují silnou blízkost čtenářů jednotlivých médií na Facebooku. Je dobře vidět, že Parlamentní listy představují určitý most mezi médii systémovými a antisystémovými,“ vysvětluje datový analytik Josef Šlerka.
Radikální zrcadlo
Parlamentním listům se zkrátka podařilo nasát radikálně naladěnou část společnosti, která z velké části zrcadlí postoje redakce. Poměrně úzkoprofilové politické zaměření redaktorů ve škále od pravicově konzervativních, národoveckých až k libertariánským postojům se u čtenářů odráží v příklonu k antisystémovým politickým projektům typu Úsvit přímé demokracie, Věcí veřejné či iniciativy Holešovská výzva. Další příznivce nacházejí u části voličů větších stran, které charakterizuje křídlo sympatizantů Michala Haška a Stanislava Humla v ČSSD a velká část tradičního elektorátu KSČM.
„Podle 75 procent hlasujících čtenářů Parlamentních listů je Vladimir Putin moudrý státník, kterého by klidně volili.“
Proklamovaná neutralita a liberálnost poskytovaného prostoru, v němž dle webu PL „redakční část na politiku nahlíží jako na celek rovnocenných prvků a subjektů, z nichž každý má právo na svůj názor“, se ve skutečnosti projevuje jako mimořádně deformované prostředí, ve kterém se daří populistům a radikálům. A redakční politika vyhledávání a vyvažování extrémů v praxi pomáhá tyto extrémy vytvářet. Novináři se tu nesnaží popisovat skutečnost či hledat pravdu, nýbrž využívají aktuální společensky citlivá témata, skrze něž posilují předsudky a stereotypy vlastní jim samým.
Čtenost článků otevřených k uprchlíkům podle všeho dosahuje zlomku statisícové návštěvnosti textů typu „Plukovník Skácel, účastník armádních misí: Jsou to vetřelci, žádní uprchlíci! Je to invaze, kterou někdo řídí, aby nás zničil. Nedojímá mě, že se utopili,“ který na Facebooku během 24 hodin vygeneroval 8234 sdílení.
Pořádná politická klikačka
Výhradní zaměření na politiku přináší PL zvláštní příjem z politické reklamy během předvolebních kampaní. „Máme klienty, politické strany, kteří si před volbami objednají reklamu za dva miliony nebo jeden a půl milionu. Politické strany u nás před volbami nebo v kampaních nakupují hodně,“ potvrzuje Michal Voráček význam politické inzerce. „Proklikovost banneru Úsvitu byla kolem dvou procent, což myslím jinde v Čechách není,“ vysvětluje Jan Holoubek účinnost reklamy, která se průměrně pohybuje kolem 0,06 procenta.
Pro druhého hlavního akcionáře společnosti Our Media, byznysmena s hazardem a senátora Iva Valentu, šlo při nedávné koupi podílu o racionální kalkul. Spolu s PL získal kromě prostoru pro vlastní politickou prezentaci i vybranou cílovou skupinu, u níž je pravděpodobná vysoká afinita k „produktům“ jím vlastněné loterijní a sázkové společnosti Synot. Její reklama se také na webu masivně objevuje.
Parlamentní listy stále zvyšují čas, po který jsou schopni čtenáře na webu udržet a reklamu jim nabízet. Sedm minut je podle měření NetMonitoru víc než dvojnásobek proti zpravodajským serverům jako iHNed.cz nebo Aktuálně.cz. „Na profilech, kdybyste je vyčlenil, jsou třeba na patnácti minutách. A pořád to roste,“ upřesňuje Jan Holoubek. A právě část profilů, kterou plní sami politici a kde jim PL zajišťují „necenzurovaný přístup“, je největším semeništěm hoaxů a nepodložených informací, které jsou s odkazem na „názor“ dotyčného přebírány do redakční části.
Obchodní model s absencí redakční zodpovědnosti nyní společnost Our Media rozšiřuje do sítě oficiálně se tvářících webů Krajských listů či Regionálních novinek. Během letošního podzimu se chystá expanze na Slovensku. Slovy Michala Voráčka: „Pokud jsem úspěšný, mám velkou sledovanost, čtenost, návštěvnost. Pokud nejsem, pak nemám a ten projekt končí.“ Je však dobré vědět, že spolu s těmito úspěchy nás mechanismy první signální násobené bublinami sociálních sítí vedou vstříc k odvrácené straně mytického informačního věku. A je dobré přijmout za to zodpovědnost. Když ne na straně redakce, tak na straně čtenářů.
Článek vyšel 1. 8. 2015 v příloze Orientace Lidových novin