První turistické daně vznikly již před více než 100 lety. Mezi prvními zeměmi, které se k takové regulaci cestovního ruchu odhodlaly, byla Francie. Většina návštěvnických poplatků se však objevila až v několika posledních desítkách let. Řada měst po celém světě zároveň na podobných opatřeních momentálně pracuje a jejich výčet se tak již brzy rozšíří, píše CNN.
Cestovní ruch je po koronavirové pandemii opět na vzestupu. Řada oblíbených turistických destinací po útlumu bojuje naopak s náporem, řada měst s tím chce bojovat i prostřednictvím daní a poplatků. Reagují mimo jiné na rostoucí nespokojenost místních obyvatel, které často trápí, že cestovatelů je ve městech stále víc a tím se mění jejich dlouholetá podoba.
„Když se dnes procházíte ulicemi Málagy, je prakticky nemožné najít obytný dům, který by neměl u dveří žádnou uzamykatelnou skříňku pro klíče krátkodobého ubytování. Když se mi dnes v baru něco rozbije, nemám už po ruce ani železářství. Turisté totiž šroubky nebo další železářské potřeby asi kupovat nebudou,“ komentuje měnící se trendy majitel baru ve španělské Málaze.
Města získané prostředky využívají různými způsoby. Část jde na financování běžného provozu či úklidu ulic, další třeba na budování infrastruktury a jiná pomáhá i s financováním marketingových aktivit. Budují se veřejné toalety, cyklostezky či na příkladu americké Floridy i kongresová centra.
Benátský poplatek je průlomový
Ačkoliv zprávy o benátském poplatku, který se vybírá od 25. dubna letošního roku, v posledních týdnech zaplavil titulní strany médií v mnoha státech po celém světě, peníze od turistů vybírají i další významná města. Už několik let se turistické daně platí třeba v nizozemském Amsterodamu. Na podzim loňského roku se tamní politici dokonce rozhodli tento poplatek zvýšit, nově se do rozpočtu města odvádí 12,5 procenta z ceny za pokoj, jde tak o největší sumu v celé Evropě.
Počátkem roku 2024 se zvýšila pobytový turistický poplatek také Paříž, která se také řadí k nejvíce navštěvovaným metropolím na světě. Od dubna zdražila také Barcelona, kde nyní každý turista za noc strávenou v místním ubytovacím zařízení zaplatí do rozpočtu města celkem 3,25 eur (asi 81 korun). Další města se nejspíš brzy přidají.
„Plánujeme Španělské náměstí zpoplatnit,“ nechal se slyšet i starosta španělské Sevilly José Luis Sanz, který před pár dny zveřejnil video, na němž jsou vidět chybějící dlaždice a poškozené fasády několika domů. „Chceme od turistů vybírat poplatek, abychom mohli financovat jeho zachování,“ dodal.
Os invito a que veáis este vídeo: así está la Plaza de España a esta hora. 📹
🤝Me gusta el debate, pero sin demagogias:
👉🏻No se va a cerrar ni privatizar nada: sólo vamos a cobrar una tasa a los turistas, como se hace en la mayoría de las ciudades del mundo.
✅Los sevillanos… https://t.co/B5egGmxz2j https://t.co/DEBliz5IrD
Studie přichází s protichůdnými výsledky
Odborníci se v současnosti nedokážou shodnout, jestli turistické daně a poplatky mají potenciál cestovní ruch alespoň částečně zredukovat. Jednotlivé studie často dochází k protichůdným názorům a roli hraje mimo jiné to, jak silný turistický potenciál taková destinace má. Například v Barceloně jsou turistické poplatky v platnosti již od roku 2013 a počet turistů tam s výjimkou koronavirového období stále roste.
Benátský experiment však v každém případě dlouhodobě ukazuje, že město trápí zejména denní turisté. Mnohé uličky Benátek nebo třeba Barcelony a Amsterdamu jsou v letních měsících často narvané k prasknutí. Naopak ve večerních a nočních hodinách se ale turistický ruch v takových destinacích uklidňuje, a i proto třeba nový benátský poplatek na takové návštěvníky nemíří.
Svou formu turistického poplatku má také Česká republika. Je to takzvaný poplatek z pobytu, který každý návštěvník musí zaplatit za pobyt, který netrvá déle než 60 po sobě jdoucích kalendářních dnů. Z aktuální tuzemské legislativy zároveň vyplývá, že poplatníkem tohoto poplatku je pouze osoba, která v takové obci není přihlášená.
Příjmy takto vybrané míří do rozpočtů jednotlivých měst i obcí. Ty je mohou vybírat v případě, že v minulosti z jejich strany došlo ke přijetí příslušné obecně závazné vyhlášky. Konkrétní sazba poplatku za pobyt je závislá přímo na rozhodnutí konkrétní obce a podle aktuálně platné legislativy činí maximálně 50 korun za jeden den.
