Budoucnost kvalitní advokacie je v lidech, ne firmách, říká Karel Muzikář |
LN: Jaké zkušenosti má advokátní komora s novým systém advokátních zkoušek, který začal fungovat před rokem a čtvrt?
Složení advokátních zkoušek předchází písemný vstupní test. Měli jsme trochu horší očekávání. Realita je ale taková, že advokátní koncipienti tímto testem procházejí velmi dobře. Mají na něj devadesát minut, ale jsou tací, kteří ho zvládnou už za dvacet třicet minut. A ještě získají maximální počet bodů. Jinak se advokátní zkoušky stále skládají z pěti předmětů. Občanského, obchodního, trestního a ústavního práva a stavovských předpisů.
LN: Kolik otázek ze vstupního testu se musí zodpovědět správně?
Ze sta vylosovaných alespoň osmdesát pět. To je celkem dost. Proto jsme očekávali neúspěšnost v řádech desítek procent.
LN: Přestože jsou všechny otázky i odpovědi na ně jsou zveřejněné na webu advokátní komory?
Vycházeli jsme se ze zkušeností, které s tímto testem mají na Slovensku. Ale u nás to funguje naprosto perfektně. Proto se teď zaměříme na opravu a doplnění některých otázek.
LN: V čem je chcete opravovat?
Otázky i odpovědi na ně připravily odborné sekce advokátní komory. Když máte hodně autorů, ne každé zadání má pak stejný formát. A v tomto směru proto chceme všech těch 2500 otázek, z nichž pak počítač koncipientům losem určuje 100, na než odpovídají, postupně upravovat.
LN: Chystáte se je po roce a čtvrt také částečně vyměnit za jiné?Ano, asi 10 nebo 20 procent. Shodli jsme se, že by měly být více zaměřené do praxe. Neměly by být tak teoretické.
LN: Nakolik by podle vás měla být advokátní zkouška teoretická a do jaké míry praktická?
K advokátní zkoušce přicházejí absolventi právnických fakult, kteří za sebou mají postupové zkoušky, státní závěrečné zkoušky a tříletou koncipientskou praxi, tedy pokud si před advokátní zkouškou nepožádali o částečné započtení jiné právní praxe. Předpokládá se, že teorii i právní úpravu znají.
Při advokátní zkoušce musí zkušební senát přesvědčit, že jsou právní služby způsobilí poskytovat natolik odborně, že mohou jít do praxe. Zkušební senát při poradě o výsledku advokátní zkoušky vždycky zvažuje, jestli koncipienti svými znalostmi a projevem, který právě předvedli, klientům jako advokáti pomohou anebo nepomohou a spíše je poškodí. To je základní kritérium, podle kterého se u advokátních zkoušek rozhodujeme.
LN: Zákon o advokacii za jinou právní praxi srovnatelnou s praxí advokátních koncipientů výslovně uznává tu u Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Je žádostí o započtení této praxe víc než jiných?
Není. Mnohem častěji o uznání své předchozí praxe žádají bývalí asistenti soudců, firemní právníci a referenti u státních úřadů. Na jeden zkouškový termín připadá vždycky okolo 15 až 20 takových žádostí.
LN: Neměla by ta jiná právní praxe být advokacii více podobná?
Na jednu stranu vám můžu dát za pravdu. Ale na druhou stranu, protože jsem sám pracoval ve státní správě i v advokacii, dobře vím, že v týmu potřebujete různé lidi.
Jsou advokáti, kteří vám kauzu vymyslí, připraví, udělají perfektní skutkový i právní rozbor, ale nechtějí jednat s klienty, protistranou ani chodit na soudy. A pak jsou advokáti, kteří naopak tohle všechno vyhledávají.
Advokát ale není živ jen prací mimo svou kancelář. Proto ani ta jiná právní praxe nemusí být stoprocentně z terénu. Při jejím uznávání nám jde především o zkušenosti, které ti právníci během práce mimo advokacii získali. A o to, zda je v advokacii uplatní.
Karel Brückler (56)
|
