Že stavba jaderné elektrárny – a v Evropě zvlášť – není v dnešní době žádným hitem pro investory, o tom už dnes pochybuje málokdo. Elektrárenská společnost ČEZ má po ruce další důkaz. I když hledala strategického partnera pro investici do dvou nových bloků jaderné elektrárny v jihočeském Temelíně a najala si na to poradce – francouzskou banku BNP Paribas –, zatím její snaha vyšuměla do ztracena.
Žádný partner se nerýsuje, i když ČEZ oslovil více než dvacet světových společností. Nenašel se ani ve Francii, kam se naděje upíraly ke společnosti Eléctricité de France, ale ani v zemích jako Čína či Rusko, odkud se zdálo, že určité pozitivní signály přicházejí. Otázkou ovšem je, zda by byl ruský nebo čínský partner politicky průchodný pro firmu s většinovým podílem českého státu…
Otázkou je, zda by byl ruský nebo čínský partner politicky průchodný pro firmu s většinovým podílem českého státu
Skutečnost, že ČEZ hledá ve výběrovém řízení partnera, který by se podílel na výstavbě i následném provozu třetího a čtvrtého bloku Temelína, zůstávala poněkud ve stínu pozornosti známějšího tendru na dodavatele. V něm ČEZ posuzuje nabídky na samotné provedení zakázky, tedy stavbu dvou jihočeských reaktorů.
Souboj, v němž po vyřazení francouzské Arevy bojuje o vítězství konsorcium MIR.1200 ruského Rosatomu s plzeňskou Škodou JS a americko-japonský Westinghouse, měl být podle ČEZ vždy oddělen od hledání partnera, který by mohl získat významný, byť minoritní podíl v případném společném podniku ČEZ. A tedy i podíl na investicích a budoucích ziscích dvou temelínských bloků.
ČEZ o takzvaném druhém temelínském tendru oficiálně informoval loni v květnu. „Společnost ČEZ se rozhodla, že eventuálního partnera vybere v transparentním výběrovém řízení,“ uvedla tehdy firma v tiskové zprávě. ČESKÁ POZICE už předtím, na začátku loňského roku, informovala, že jako odborného poradce, který v případě potřeby pomůže vyhledat finančního partnera pro výstavbu dalších bloků v Temelíně, ČEZ vybral právě francouzskou banku BNP Paribas.
Ještě není konec, ale…
A jaká je situace nyní? Žádný partner se nerýsuje, finanční ředitel ČEZ Martin Novák potvrdil, že tyto aktivity jsou utlumené. Prioritu má scénář, podle kterého bude ČEZ financovat dostavbu Temelína sám.
ČEZ vždy uváděl, že je připraven financovat temelínský projekt z vlastních zdrojů a dostupné dluhové kapacity
Je nutné přiznat, že ČEZ nikdy nezpochybňoval připravenost jít cestou bez partnera. Kupříkladu ve zmíněné loňské zprávě se uvádí: „ČEZ je připraven financovat projekt z vlastních zdrojů a dostupné dluhové kapacity.“
Banka BNP Paribas jako poradce ČEZ nicméně zůstává v pohotovosti. „Smlouva s BNP je stále platná a zůstane v platnosti po celou dobu výběru dodavatele pro dostavbu Temelína,“ uvedl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Česká společnost má tedy stále možnost se paralelně pustit i do hledání strategického a finančního investora, což by se snad mohlo stát, až bude letos finišovat dodavatelský tendr. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje.
Finanční ředitel Martin Novák říká, že využívání služeb BNP Paribas pro ČEZ za této situace nemá žádné negativní dopady. Pokud se francouzská banka momentálně ničím nezabývá, také si nic „nefakturuje“.
K čemu to bylo dobré
Vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška byl k možnosti, že ČEZ strategického partnera najde, od počátku skeptický. Přesto podle něj nejde o promarněný čas ani zbytečné úsilí. ČEZ si otestoval zájem. A to, že prakticky žádný nezaregistroval, se stává důležitým argumentem ve chvíli, kdy jedná o garancích – ve formě zajištěné výkupní ceny elektřiny z budoucích bloků Temelína.
ČEZ už podle zdrojů ČESKÉ POZICE zahájil předběžná jednání o takovém mechanismu nejen v Česku, ale také v Evropské komisi. Trochu zjednodušeně zní totiž vzkaz do Bruselu zhruba takto: pokud ČEZ nemůže najít partnera pro Temelín, není to proto, že je projekt rozšíření jihočeské elektrárny špatný a nepotřebný.
To, že prakticky žádný zájem o partnerství není, se stává důležitým argumentem ve chvíli, kdy ČEZ jedná o garancích ceny elektřiny z budoucích bloků TemelínaNaopak. Problém je v tom, že nikdo nechce investovat v chaotickém a nejistém prostředí Evropské unie. Kvůli jejím nepromyšleným zásahům do legislativy a často protichůdným opatřením přestal fungovat volný trh. Investovat se vyplatí snad už jen do podporovaných zdrojů – tedy těch obnovitelných. Ale Evropa zjevně potřebuje i jiné elektrárny, takže pokud Brusel nechce energetickou katastrofu, měl by aspoň umožnit podobné garance, jaké ČEZ požaduje v případě nových bloků v Temelíně. Nota bene, když jde o zdroj, který podobně jako obnovitelné zdroje neznečišťuje ovzduší a nepřispívá emisemi CO2 ke skleníkovému efektu.
Bartuška k tomu v nedávném rozhovoru s ČESKOU POZICÍ říká: „Dnes se vám kromě obnovitelných zdrojů nevyplatí investovat do ničeho. A jestliže Německo hledá způsob, jak podporovat plynové elektrárny na jihu země, aby nebyly zavřeny, není to příliš odlišné. Hledáte mechanismus, který vám umožní se vyrovnat s tím, že Evropa schválila masivní podporu obnovitelných zdrojů.“
Je nicméně jasné, že bitva o nový systém garancí bude hodně náročná jak na české politické scéně, tak v Bruselu. Pravděpodobnost, že se i kvůli obavám z nového „jaderného tunelu“ po „tunelu solárním“ (tedy podpoře jádra z kapes spotřebitelů elektřiny) třetí a čtvrtý temelínský blok vůbec nepostaví, je pořád dost vysoká.
Francouzská slepá ulička
Vraťme se ale k potenciálním partnerům – případným uchazečům o námluvy se společností ČEZ. Třeba to byla náhoda, ale už výběr francouzského poradce BNP Paribas leccos naznačoval.
Francie zůstává v Evropské unii jadernou velmocí. Kde jinde by měl ČEZ hledat spojenectví, navíc v době, kdy další evropské země v čele s Německem naopak jadernou energetiku potlačují a často působí dojmem, že chtějí svůj přístup vnutit i ostatním?
Francie zůstává jadernou velmocí v rámci Evropské unie. Kde jinde by měl ČEZ hledat spojenectví?Když šéf ČEZ Daniel Beneš loni popisoval, jak by mohl vypadat ideální partner, mluvil o firmě z oboru s podobným záběrem – tedy spíše energetické společnosti než technologické firmě nebo čistě finančním investorovi. Ideální by podle tehdejších Benešových slov bylo, kdyby měl partner zkušenosti a know-how z jaderné energetiky. A bylo také zjevné, že ČEZ přece jen více láká Evropa než Asie.
Suma sumárum: takový popis jakoby z oka vypadl firmě Eléctricité de France (EDF). V celé Evropské unii, ba na celém Západě ostatně nenajdete jinou společnost, která by připadala v úvahu. Německé firmy tehdy po Jobových zvěstech z domácího trhu opouštěly jaderný projekt i ve Velké Británii. A ČEZ jednání s EDF skutečně vedl.
Potíž byla v něčem jiném. Firma EDF i pouhé úvahy o partnerství podmiňovala tím, že také v dodavatelském tendru zvítězí francouzská společnost – tedy Areva. Při známých šarvátkách mezi EDF a Arevou to sice působí na první pohled zvláštně, ale ve skutečnosti se jedna firma bez druhé ani na zahraničních trzích obejít nehodlá. V obou společnostech drží většinový podíl francouzský stát. Investice do ruského či amerického reaktoru by zřejmě v Paříži byla neprůchodná.
Ve chvíli, kdy ČEZ vyřadil z dodavatelského tendru Arevu, bylo i po námluvách s EDF. A zůstává otázkou, zda by EDF, jež čelí nejistotám ohledně vývoje jaderné energetiky ve Francii, byla nakonec ochotna jít do rizika na českém trhu.
Areva se přece jenom v Česku prezentovala jinak. I když byla původně považována za outsidera temelínského tendru, potřeba Prahy společně s Paříží hájit jadernou energetiku v EU její šance fakticky posilovala. A možnost, že by s sebou přitáhla EDF, také hrála v její prospěch. Areva se každopádně začala v Česku více ukazovat. To se ovšem o EDF říct nedá.
Nabídky z Ruska
Zatímco Francie vypadávala ze hry, věty o ochotě spolufinancovat temelínský projekt zaznívaly z Ruska. Viceprezident Rosatomu Kirill Komarov mluvil v Praze o tom, že tato ruská státní korporace je ochotna se na projektu vlastnicky podílet – teoreticky až do výše sta procent. Reálně ovšem předpokládal, že ČEZ partnerovi případně přenechá menší než poloviční podíl.
Viceprezident Rosatomu Kirill Komarov mluvil o tom, že tato ruská korporace je ochotna se na projektu vlastnicky podílet – teoreticky až do výše sta procent
V tom se Komarov rozhodně nemýlil, úvahy vedení ČEZ skutečně mířily tímto směrem. Vládní zmocněnec Václav Bartuška na druhé straně pochybuje, zda šlo ze strany Rosatomu o reálnou nabídku. Upozorňuje, že Rusové už jsou dostatečně vytíženi. „Znám poměrně dobře finanční situaci Rosatomu a znám docela dobře jeho projekty v zahraničí,“ řekl Bartuška.
Ať tak či onak, platilo by v ruském případě to samé jako u Francouzů. Spolufinancovali by zjevně pouze výstavbu ruských reaktorů, na níž by se podílely dceřiné společnosti Rosatomu – Atomstrojexport a Gidropress.
Paradoxní na tom všem ale je, že když ČEZ rozesílal předběžné výzvy k účasti ve výběrovém řízení na strategického partnera, Rosatom podle dostupných informací vůbec neoslovil. Zato se údajně obrátil na provozovatele ruských elektráren Inter RAO. Potíž je v jednom, že Inter RAO neprovozuje elektrárny jaderné. Ty jsou v Rusku doménou společnosti Rosenergoatom – dcery Rosatomu. Pokud by tedy ČEZ hledal ruskou obdobu EDF, musel by to být právě Rosenergoatom.
Postup ČEZ měl nicméně určitou logiku, protože firma od počátku prohlašovala, že by v obou temelínských tendrech neměly vystupovat stejné subjekty. Pokud by oslovila Rosenergoatom, šlo by o jinou firmu než Atomstrojexport či Gidropress, ale všechny tyto společnosti jsou součástí jedné skupiny.
Je ale pravděpodobné, že veškeré dohady o tom, koho by měl ČEZ v Rusku oslovit, jsou beztak zbytečné. Vše totiž nasvědčuje tomu, že ruský partner by byl pro českou vládu nepřijatelný, a ČEZ – majoritně ovládaný státem – si to uvědomuje.
Bez Číňanů, bez Američanů
Něco podobného bezpochyby platí o Číňanech. Jak by se čeští ministři asi dívali na čínského partnera ČEZ? Kromě toho ani vůle Číňanů investovat do každého významnějšího projektu v Evropě (a Temelín mezi takové projekty patří) není rozhodně neomezená. Václav Bartuška kupříkladu připomíná, že si Číňané po odchodu Němců oťukávali britský projekt Horizon, ale nakonec to vzdali.
Číňané si po odchodu Němců oťukávali britský projekt Horizon, ale nakonec to vzdaliEDF se nyní pokouší vyjednávat s čínskou společností CGNPC o tom, že by se zapojila jako partner do jejího britského projektu Hinkley Point. Francouzská firma je ostatně právě vzhledem k tomuto projektu v podobné situaci jako ČEZ – o nastavení garantovaných cen elektřiny z budoucích jaderných bloků jedná jak s britskou vládou, tak předběžně také v Bruselu. Podle některých zdrojů bedlivě sleduje obdobné počínání ČEZ.
Zatímco v případě Francouzů a Rusů se zpočátku nezdálo být vyloučené, že by se v Temelíně zapojili nejen jako dodavatelé, ale i jako strategičtí partneři, jinak je tomu v případě Američanů. Ti sice mají také želízko v dodavatelském tendru (Westinghouse, majoritně vlastněný japonskou Toshibou), ale od počátku dávali najevo, že kapitálový vstup do projektu není jejich šálkem čaje.
Westinghouse společně s Toshibou spíše poukazuje na možnosti exportního financování, které by zajistily japonské a americké agentury pro podporu vývozu. V tomto případě by ovšem šlo především právě o export z uvedených dvou zemí, byť by podobnými úvěry bylo možné financovat část navazujících prací v Česku. Obecně ale platí, že čím větší je podíl českých subdodavatelů (a ten slibovali vysoký všichni účastníci tendru), tím menší roli může v konečném důsledku sehrát případné exportní financování.
