Původně jsem chtěl psát o fotbalové tragédii v Madridu ve středu 11. dubna, ale nakonec jsem se rozhodl věnovat jinému smutnému jevu, v jehož pozadí nejsou velké peníze, ale nenávist k odlišnému názoru či přesvědčení. Výsledky voleb v Maďarsku pořádně vyhodily pojistky u zástupců pokrokové elity i v České republice. „Lháři a grázlové opět vyhráli maďarské volby,“ shrnul svůj názor katolický liberál a pedagog Univerzity Karlovy Martin C. Putna v Posledním slově LN v úterý 10. dubna a dodal: „Skuteční maďarští vlastenci prožívají hlubokou bolest.“
Nechápu, co vedlo autora k tomu takto hrubě urážet koalici strany Fidesz a křesťanských demokratů (obdoba německé koalice CDU/CSU), která již potřetí za sebou od roku 2010 získala ve volbách více než dvoutřetinovou parlamentní většinu. (V parlamentu, kde sedí 199 poslanců, má koalice vedená premiérem Viktorem Orbánem 134 křesel.) Nechápu zejména tu živočišnou nenávist. Netuším, proč Martin C. Putna, který má o politické situaci v Maďarsku povrchní znalosti, vyřkl nad touto zemí tak zničující ortel.
Uražené přitvrzení
Celý globální liberálně-levicový mainstream samozřejmě také čekal Orbánovu porážku. V pokrokových kruzích se totiž cení, když tohoto politika označíte za diktátora, nácka, dokonce za komunistu (titulní strana časopisu Politico ze začátku dubna). Na Facebooku či na Twitteru za takové názory dostanete spoustu lajků, prostě je z vás najednou Někdo.
Po zveřejnění výsledků Orbánovi kritici přestali hovořit o demokracii, opět se začala skloňovat slova diktatura a Viktátor. Ti největší liberálové uraženě přitvrdili a začali urážet voliče, že jsou kreténi. |
Před volbami dlouhé týdny zněla z opozičních médií mantra, že v případě vysoké volební účasti Orbán tutově padne a na trůn usednou ti největší demokraté v zemi. Volební účast byla nevídaná, téměř 70 procent. V den voleb se dokonce na sociálních sítích rozšířila nechutná fake news, že Orbána už dvakrát odvezli do nemocnice, protože prý už ví, že nevyhraje, a tuto realitu psychicky neunesl… A co se stalo? Zase rozhodla většina a Orbán dostal více hlasů než dříve.
Nepochopil jsem, proč si opoziční strany myslely, že když o ně nikdo nestojí při 60procentní účasti, proč by o ně stáli, když k urnám přijde 70 procent lidí. Po zveřejnění výsledků Orbánovi kritici přestali hovořit o demokracii, opět se začala skloňovat slova diktatura a Viktátor. Ti největší liberálové uraženě přitvrdili a začali urážet voliče, že jsou kreténi.
Je jasné, že když jste premiér, dvakrát za sebou vládnete s více než dvoutřetinovou většinou v parlamentu a můžete schválit cokoliv, časem podlehnete volání divočiny. V případě Orbána po osmi letech u moci jistě šlo pozorovat výrazné autoritářské postoje a kroky, dělá a říká mnoho divokých věcí, ale zdaleka nelze říci, že by byl diktátor. Ti, kdo si přáli jeho pád, by si ale měli uvědomit, jaká se k němu nabízela alternativa.
Roztříštěná opozice
Maďarská opozice je neuvěřitelně roztříštěná. Druhá nejsilnější strana Jobbik je silně nacionalistická, protiromská a naprosto brutálně antisemitská (získala 26 mandátů). Na levé straně jsou dvě malé formace, které se vytvořily po rozpadu komunistické strany: první získala 20 mandátů, druhá devět. A nakonec tu máme malou liberálně-zelenou stranu LMP s osmi poslanci. Může někdo myslet vážně, že by z této opoziční nabídky mohla vzniknout fungující vláda ve prospěch Maďarska?
Maďarská opozice je neuvěřitelně roztříštěná. Může někdo myslet vážně, že by z opoziční nabídky mohla vzniknout fungující vláda ve prospěch Maďarska? |
Ti, kdo po volbách urážejí vítěznou sílu vedenou Orbánem, by měli maďarské voliče spíše pochválit, že nehlasovali pro hororový scénář, pro vládní koalici hnědorudo-zeleného chaosu. Opravdu to jsou ti skuteční maďarští vlastenci Martina C. Putny? Když se Orbánovým kritikům tato šílená vize pro Maďarsko tak líbila, měli by teď podle této logiky plně podpořit i neméně hororovou českou vládní koalici mezi hnutím Andreje Babiše, stranou Tomia Okamury a komunisty!
