Sobota 2. března 2024, svátek má Anežka
130 let

Lidovky.cz

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský žongluje se zákonností

Předseda Pavel Rychetský ve sněmovně Ústavního soudu. ÚS vyhověl stížnosti skupiny senátorů STAN, KDU-ČSL a TOP 09 a a zrušil část volebního zákona. foto: ČTK

Šéf Ústavního soudu Pavel Rychetský se pustil do cupování volebního zákona. A rozum už opravdu zůstává stát, protože cupuje tentýž, který v době opoziční smlouvy ČSSD a ODS spoluvytvořil jako místopředseda vlády.
  16:55

Když v září 2009 Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti poslance ČSSD Miloše Melčáka a zrušil ústavní zákon o zkrácení volebního období, rozhodl tím o zrušení voleb do Poslanecké sněmovny, tehdy plánovaných na říjen 2009. Pro politiky, odborníky i občany to byl velký šok, protože ÚS fakticky rozhodl, že občané volit nebudou. A kdo už tenkrát stál u rozhodnutí znemožňujícího občanům volit?

Pavel Rychetský, od roku 2003 předseda Ústavního soudu. Už tenkrát všichni kroutili hlavou a ptali se: Je to vůbec možné? Vždyť stejný Pavel Rychetský v roce 1998 jako senátor nejen hlasoval pro tento zákon, ale i aktivně vystupoval a obhajoval tento krok a soulad s Ústavou země slovy: „Každý krok, kterým vracíme moc občanovi, považuji za krok ústavně legitimní.“

Nemožnost změny názoru

A uteklo více než 20 let a stejný Pavel Rychetský, už ve funkci předsedy Ústavního soudu, téměř identický zákon podrobil tvrdé kritice, protože v něm prý našel – světe, div se – zásadní nesoulad s Ústavou. Po vyhlášení nálezu ÚS o zrušení části volebního zákona musela jeho tehdejší ekvilibristika a žonglování s pojmy, jako je zákonnost a ústavnost, napadnout každého, kdo netrpí ztrátou paměti. (Avšak jak víme, úspěch v politice zaručuje právě ztráta paměti.)

Každý soudce má právo měnit názor. Ne však ten, který příslušný zákon stvořil, odborně doporučil a nakonec pomohl přijmout. V tomto případě jde o jasný střet zájmů. V každé standardní zemi by se normálně uvažující soudce musel z projednávání a hlasování o takové záležitosti vyloučit právě pro svůj vztah k věci. Pavel Rychetský tak bohužel nepostupoval.

Ač návrh na ÚS ležel tři roky a plénum rozhodlo pouze osm měsíců před volbami, šokuje i další věc – nález nemá odkladný účinek. A hlavní postavou příběhu je opět Pavel Rychetský. V doyenské roli se plamenně pustil do cupování volebního zákona. Jenže zde už opravdu zůstává rozum stát, protože cupuje tentýž, který v době opoziční smlouvy ČSSD a ODS spoluvytvořil jako místopředseda vlády, v níž seděl jako předseda legislativní rady vlády, který zákon doporučoval, a jako senátor ČSSD, který pro zákon hlasoval.

Náhoda? Zlý úmysl? Je vůbec takové chování v civilizované společnosti možné? Pravdou je, že každý soudce má právo měnit názor. Ne však ten, který příslušný zákon stvořil, odborně doporučil a nakonec pomohl přijmout. V tomto případě jde o jasný střet zájmů. V každé standardní zemi by se normálně uvažující soudce musel z projednávání a hlasování o takové záležitosti vyloučit právě pro svůj vztah k věci. Pavel Rychetský tak bohužel nepostupoval.

Mnoho lidí tento krok považuje za zlý, účelový a bezcharakterní od člověka, který dobře ví, do jaké nejistoty a chaosu uvrhne Ústavní soud Českou republiku a její občany. Je však třeba dodat, že zásadní nesouhlas s arogancí, s níž Ústavní soud nyní rozhodl, otevřeně dali najevo čtyři odvážní ústavní soudci, kteří jasně popsali nestandardní postupy a negativní dopady nálezu pro naši zemi. Jenže jsou v menšině…

Otřesená důvěra ve spravedlivý stát

Už minimálně 15 let je velmi vidět, že justice v naší zemi upadá, a snad každý občan vidí, jak korupční skandály řady vrcholných soudců – bohužel zde není dost prostoru je vyjmenovávat – nahlodávají veřejnost a otřásají její důvěrou ve spravedlivý a právní stát. Ještě děsivější je, když vrchol justiční pyramidy, tedy bezpochyby Ústavní soud, je zmítán osobními preferencemi a aktivistickým přístupem jeho některých členů.

Snad každý občan vidí, jak korupční skandály řady vrcholných soudců nahlodávají veřejnost a otřásají její důvěrou ve spravedlivý a právní stát. Ještě děsivější je, když vrchol justiční pyramidy, tedy bezpochyby Ústavní soud, je zmítán osobními preferencemi a aktivistickým přístupem jeho některých členů.

Stud by normálnímu člověku velel vyloučit se a nehlasovat. Namísto toho Pavel Rychetský rozvracením norem a pravidel, které sám tvořil, žene společnost do nejistoty. Jako by nám nestačila koronavirová krize, potřebujeme k tomu i tu ústavní.

Není podstatné, jestli kroky Pavla Rychetského byly a jsou vedeny fanatickým politickým aktivismem, mesianistickým komplexem či touhou se proslavit. Podstatné je, že v čele Ústavního soudu sedí osoba, která spoluvytváří normy chování a hlasuje pro ně, aby je pak rušila, kritizovala a prohlašovala za nesouladné s Ústavou. S tou samou Ústavou, kterou se zaštiťoval, když kdysi přijetí těchto norem prosazoval.

Autor: