náhledy
Typická altiplánská rostlina llareta tvoří zelené polštářky, za ní jezero Chungará a sopky Parinacota a Sajama (nejvyšší hora Bolívie)
Autor: Jan Miklín
Kaktusový les u Panavinta, jeden z nejrozsáhlejších porostů velkých kaktusů Echinopsis atacamensis
Autor: Jan Miklín
Naše auto
Autor: Jan Miklín
Sopky Parinacota a Pomerape nad lagunas Cotacotani, národní park Lauca
Autor: Jan Miklín
Vzácně lze zahlédnout nandu Darwinova, ptáka-běžce dosahujícího rychlosti až 60 km/h
Autor: Jan Miklín
Lamy vikuně mají jednu z nejjemnějších srstí na světě, což je málem přivedlo k vyhynutí, dnes patří k přísně chráněným druhům
Autor: Jan Miklín
Koupání v horké vodě Termas de Polloquere, jeden z nejpříjemnějších zážitků na cestě
Autor: Jan Miklín
Před východem slunce u termálního pole Termas de Polloquere. Brzy ráno je pára stoupající z bazénků vřící vody nejlépe vidět
Autor: Jan Miklín
Západ slunce nad solnou pouští Salaru de Suireo
Autor: Jan Miklín
Plameňák Jamesův je nejvzácnějším ze tří altiplánských druhů plameňáků, v první polovině 20. století byl považován za vyhynulého
Autor: Jan Miklín
Na altiplánu najdeme několik malých pasteveckých vesniček, ani v těch nejmenších nesmí chybět nabílený kostel v typickém altiplánském stylu
Autor: Jan Miklín
Lamy jsou typickými obyvateli altiplána. Pastevci si je značí barevnými mašlemi, aby si poznali svá stáda
Autor: Jan Miklín
Gejzír na termálním poli Baños de Puchuldiza nedaleko vesničky Colchane
Autor: Jan Miklín
Santa Laura, továrna na zpracování ledku, dnes spolu s nedalekým Humberstone technický skanzen zapsaný na seznamu UNESCO
Autor: Jan Miklín
Školní třída v Humberstone – jednom ze stovek opuštěných ledkových měst, kdysi základu chilské prosperity
Autor: Jan Miklín
Catedrales de Tara, mohutná skalní hrana v altiplánské pustině
Autor: Jan Miklín
Třicet metrů vysoké skalisko ze skupiny „atacamských moai“ nebo kamenných mnichů Monjes de la Pacana a noční nebe
Autor: Jan Miklín
Na solných pláních se v krustě tvoří typické šestiúhelníkové polygony, vytvářející zajímavý vzor
Autor: Jan Miklín
V zimě většina jezer zamrzá, výjimkou jsou místa, kde vyvěrají horké prameny
Autor: Jan Miklín
Močálovité porosty bofedales jsou charakteristickým ekosystémem při březích altiplánských lagun
Autor: Jan Miklín
Mléčná dráha nad Piedras Rojas. Zdejší noční nebe je naprosto neuvěřitelné – může za to čistý vzduch bez vlhkosti, vysoká nadmořská výška a hlavně žádný světelný smog, stovky kilometrů daleko není velkých měst
Autor: Jan Miklín
Červené skály Piedras Rojas u Salaru de Talar – bílá plocha je tvořena solnou vrstvou a ledem
Autor: Jan Miklín
Červené skály Piedras Rojas u Salaru de Talar – bílá plocha je tvořena solnou vrstvou a ledem
Autor: Jan Miklín
Typický obrázek z cestování po altiplánu
Autor: Jan Miklín
Před svítáním u laguny Tebenquiche, největším z jezer Salaru de Atacama
Autor: Jan Miklín
Plameňák na laguně Chaxa, jednom z hypersalinních jezer Salaru de Atacama
Autor: Jan Miklín
Slunce vychází za skoro šestitisícovou sopkou Licancabur, která vrhá stín
Autor: Jan Miklín
Valle de la Luna, „Měsíční údolí“ nedaleko San Pedra de Atacama, kde se bílé solné usazeniny střídají se zvrásněnými vrstvami zerodovanými do bizarních tvarů
Autor: Jan Miklín