Tajfun je označení hurikánu v jihozápadním Pacifiku a v Indickém oceáně.,

Hurikán nabírá sílu nad mořem. Odpařená vodní pára stoupá vzhůru a na její místo proudí vzduch z okolí. Stoupající pára se s výškou rozepíná, ochlazuje a podosažení teploty rosného bodu kondenzuje. Tím radikálně zmenšuje svůj objem, vzniká podtlak, tlaková níže. Kondenzací páry se uvolňuje skupenské teplo, značná energie, která zůstává ve zbylém vzduchu v podobě tepla. Zbylý vzduch proto neklesně zpět. Označkován mraky, odplouvá ve výši od centra pryč. Proto dochází k nasávání dalšího vzduchu při hladině. Toto je vlastní motor hurikánu. Pohybem vzduchu je z hladiny odebírána další pára, synergicky, tím více, čím více je hladina zčeřena. Vzniká jakási řetězová reakce. To je počáteční fáze hurikánu.

Vítr odebírá s párou z hladiny i energii, ochlazuje povrch moře, a toto ochlazení není způsobeno jen promícháním povrchové vrstvy. Proto zůstává za hurikánem pás chladnější vody.

Po rozběhnutí bouře už k jejímu udržení stačí i nižší teplota vody. Rozbouřená hladina uvolňuje páru více.

Povšimněme si, že z naznačené teorie vyplývá, že mraky se v hurikánu pohybují odstředivě, zatímco proudění při povrchu je dostředivé. Při přechodu nad sušší pevninu by se měl tento motor hurikánu hroutit, což se také děje.

Vidíme, že tajfun není větrem a deštěm jen doprovázen. Vždy jde o jeho integrální komponenty. Tajfun bez větru nebo bez deště neexistuje.