naše policie by měla interpol urychleně informovat

zda si matka pořídila dost velký polštář 

a  zda má tři jednorázové jehly  anebo  jednu koňskou,  zpevněnou na tři  následné vpichy.

Vrchol ubohosti je,

když si rodiče vyřizujou účty přes děti, když je považují za svůj majetek nebo za trofej...

Zajímavý je, že jsou to většinou ženy, které si vyřizují účty se svými partnery...

Možná je to tím, že soudy automaticky svěřovaly děti do péče matkám a ty pak cítily, že i když rozbijí rodinu, ta podstatná část rodiny + bydlení + určité zajištění jim vždycky zůstane. Možná je to i tím, že svěření dětí do péče otce ocejchuje ženu jak špatnou matku (co to musí být proboha za ženskou, které soud sebral děti!!!).

Jsem jeden (jedna) z těch bílých vran, otec, kterému soud svěřil děti do péče. Bylo to i proto, že se tak děti, tehdy končící základní školu, rozhodly samy a už dlouho před rozvodem žily se mnou a já i jejich máma jsme to akceptovali. Neexistovalo mezi námi žádné "půjčování", děti se prostě sebraly a odjely za mámou s tím, že mi zavolaly, že jedou. A neexistovalo žádné "už za tebou nikdy nepřijedou", ačkoliv se s bývalou zrovna moc nemusíme...

Musím říct, že naštěstí to tak bylo. I přesto, že u soudu mi bývalá vynadala do hajzlů, ačkoliv soud potvrdil jen současný stav, totiž děti v té době žly urok a půl se mnou... Nakonec se to urovnalo, a i když se se ženou dál nemusíme, děti jsou spokojené a to je hlavní :-)