Nádherný a nadčasový text

Mám ráda kočky i psy.

James Herriot napsal v jedné své knížce: Je-li věrnost a láska znamením duše, pak mají zvířata také duši jako lidé.

Je to pravda.

....

už babička mi říkávala, že kočka je věrná místu, pes člověku.

 Každé zvíře má duši, a tudíž není možné říct která ( duše) je lepší. Ano, preference lze nějakému zvířeti dát, já například dávám přednost psovi, mám ráda jeho cit pro loajalitu, věrnost, jeho snahu se vcítit, neigonorovat mne, chuť učit se vyjít se mnou, což kočka pro svoji opačnou povahu není schopná. Pes se mnou půjde tam kam chci  a potřebuji jít já, kočka se na mne vykašle, je věrná domovu, rodné hroudě a ráda se tam vrací.

  Ale preference nejsou a nemohou být kriteriem pro rozhodování kdo je "lepší" duše, preference je jen vyjádřením shody těch "duši" ( říká se vrána k vráně, ......až se podruhé narodím chci být můj pes :-) .říkávám v legraci....)

Kočky a psi

Zrovna včera, na břehu "pstruhového" potoka, sedě na kameni, jsem  převazoval už po několikáté jiné mušky a štěkaje přiřítil se pes bernardýnovské velikosti i typu. Ani jsem se nepohnul - s muškami rozvěšenými po oděvu a otevřené krabičce na kolenou to ani nešlo. Začal jsem na psisko klidně mluvit blbosti a mluvil jsem, dokud štěkat nepřestalo a neodešlo. Doma má táta loveckého psa (fenu), o kterho se při jeho zdravotním stavu starám já. Nemůžu mít tedy vlastní ko-čku (coura). Psa už jsem (sic) zkazil tak, že vydržel a přežil (2x), když jsem jednou rukou hladil cizí venkovní kočku a druhou ho (ji). V mé nepřítomnosti je pes (fena) 90% zabiják. Z toho asi poznáváte, že mám raději ko-čky (coury) než psi. Miluji svobodu (i s drápy) před poslušností. Na procházce se psem i bez něj nosím v jedné kapse psí pytlík a v druhé pytlíček s ko-čičími (couřími) granulemi pro cizí (moje) venkovní ko-čky (coury).