Nadpis článku není pro dnešní stav.

Totiž ten pokles všeho stále pokračuje.A není síla jej zastavit.Každý pokus o nápravu je okamžitě zadušen.A začalo to ministrem Bártou,když  měl snahu napravit kvalitu silnic.(pamětníci si vzpomenou na ,,olejovky" z 50 let)Nyní to dorazilo až k premiéru Nečasovi.Desítky ,,rathů" na všech úrovních povstalo,aby hájili svoje pašalíky.V dojemné shodě.Budou-li volby,nedejme ČSSD a ODS ani jeden hlas!

Vždyť si zvykneme.

Zvykli jsme si, že za stejnou práci je v tomto státě třikrát, možná čtyřikrát menší mzda než v některých státech sousedních, že zboží je ale tak drahé jako v těch sousedních státech, že někdo si dokáže "poctivou prací" za několik málo roků vydělat stovky milionů, že naši politici nedokáží za dvacet let dát tomuto státu jasné a solidní zákony, že zákony platí v tomto státu jen pro někoho, že jakýkoliv "glejt" o vzdělání se dá za pár desítek tisíc koupit na "volném trhu", zvykli jsme si na ledacos, zvykneme si i na "pokles pochybné životní úrovně" v pochybné demokracii. Zvykli jsme si na pochybné kecaly a politruky ve vládách a parlamentu, proč bychom si nezvykli.

Re: Vždyť si zvykneme.

jen k vašim prvním větám : v Německu tvoří ve spotřebním koši výdaje za potraviny téměř o pět procent méně, než v ČR. Jenže v Německu se zase vydá více za bydlení. Je třeba srovnávat spotřební koš celý. Dojíždět za nákupy se vyplatí jen těm co bydlí u hranic Polska, ostatní nakupují zde. Nízká produktivita=nízká mzda. Nehledě+ na to, že tu je ještě dopad přepočtu pohyblivého kurzu EURa.

Ceny , zejména potravin, však neurčuje primárně vláda ( žádná, tudíž ani levicová a ani pravicová) ty jsou obecně dány kupní silou ( =kolik vyděláme). Ale nic není tak jednoduché jak na povrchu vypadá a a musíme do toho započítat totiž ještě další aspekty :

Obchodníci se dělí na ty, které nepatří do řetězců ( nižší ceny potravin) a běžné maloobchody ( vyšší ceny) . Nižší ceny hyperřetězců jsou dány jejich velkými tlaky na výrobce, a dodavatele, kteří pak tlačí na zemědělce. Hyperřetězce vykoupí tedy potraviny kolikrát i pod výrobními náklady a tak výrobci ( zemědělci) musí zažádat o dotace státu, aby vůbec přežili. Zkrátka cenu mléka si v konečném efektu (rovině ceny )např. v Kauflandu beztak dotujeme my, skrze státní dotace ( které se tvoří z našich daní).

Svět chce být obelháván, ale dotace jsou největšími nepřáteli reálných cen a tudíž i mezd.

Bohužel dotace jsou v EU velkým problémem a z toho vlaku nikdo neumí vystoupit a hlavně nikdo neví kam se to celé řítí.