V češtině totiž vyslovujeme skoro tak

jak píšeme. A s výjimkou ř nemáme až tolik pazvuků (nosovky, a různé anglické zvuky - to nemyslím peiorativně). Známý Ital se naučil vcelku dobře česky, a to proto, že mu kdosi pěkně vysvětlil, že 7 českých pádů je skoro shodných se šesti latinskými - a pak už to šlo samo. Já se vždy směji, když slyším, třeba v klasické hudbě, jak Francouzi nebo Angláni komolí latinu - to je fakt hrůza. My říkáme Cézar, v Římě by asi řekli kézar, ale anglické sízr - to už je moc. A to je ještě vcelku normální, ele že Eiša = Asie, to už je opravdu paskvil. Nebo Bísófn = Beethoven, to jsem kdysi slyšel a mohla mne ranit mrtvice.