V roce 1994 jsem potkal Halila poprvé. Přijel jsem tehdy - taky poprvé a zároveň naposledy - na knižní veletrh do Frankfurtu a věděl jsem, že je to Jáchymův bratranec. Pracoval jsem tehdy v kulturní rubrice Mladé fronty a byl jsem naivní a lehkomyslný, což mě zas tak neopustilo. Vůbec mě nenapadlo, že bych se měl třeba předem starat o nějaký nocleh, prostě jsem věřil, že se vždycky někdy vyspím nebo třeba také nevyspím, prostě nějak přežiju noc, třeba v nějakém podniku, na nějakém flámu nebo tak. Bylo mi osmadvacet.