Lze říct, že filmový žánr sci-fi po roce 89 v podstatě zanikl. Nejsou nápady, není chuť, není příznivé prostředí, prostě chcípl pes.

Problém je spíše v tom 'vědecko-fantastický'. Ona věda dokázala takové věci, že už pomalu lidská fantazie nestačí.

Opravdu? Dokázala, aby si lidé sami sobě porozuměli? Aby pochopili a přeměnili své stíny, mechanismus a tvorbu nemocí, válek, konfliktů, to z čeho pocházejí? Aby byl svět místem, kde není třeba se obávat jaderné katastrofy? Myslím, že těch otázek je pořád dost a dost. A taky by se dalo i dost točit, jenomže....

Může se dařit fantasii tam, kde je základním a nejdůležitějším kritériem zisk?

Jo presne tohle veda dokazala. Ne sice uplnne, ale je to na dobre ceste

Kdepak. Lidská fantazie je nekonečná. Vždy se snaží vidět za hranice aktuální doby.

Tím si nejsem úplně jist. Samozřejmě, pokud má naše kinematografie k dispozici rozpočet, za který Hollywood nepořídí ani catering, těžko točit jakékoli filmy, natož úspěšné sci-fi. Ale k věci. Vzpomínám, muselo to být už v 90.letech, příjemně mne překvapil film, asi televizní, v biografu to nebylo, o přeživším dítěti na jakési cizí planetě, kde se o něj postarali záhadní emzáci. V hlavní roli myslím byl Lukáš Vaculík. Ovšem název z hlavy, ani za zlatý prasátko i s vodotryskem, nevydoluji.