Podívejme se na to z pohledu zaměstnavatele. Existuje pracovní pozice, smysluplná, která přináší firmě profit. Odchodem zaměstnankyně na mateřskou potřeba vykonat příslušnou činnost nezmizí. Musí to dělat někdo jiný. Ta pozice nemůže zůstat 3 roky prázdná. Nastoupí náhrada, ale může trvat měsíce až roky, než se v dané pozici plně zapracuje a je výkonná. A po letech se chce vrátit původní zaměstnankyně. Těžká situace. Mohla za roky mateřské ztratit kontinuitu informací, nebo může být náhrada lepší než původní. A k tomu ještě původní žádá zkrácenou prac.dobu. Není to jednoruché.

Není nutné, aby se vracela na stejnou pozici, ale o ochotu domluvit se s ní na tom, jakou práci a na jaký úvazek by mohla vykonávat. Znám případy, kdy matka měla možnost vrátit se do malé firmy (protože vůle byla) a znám i jiné případy, kdy se nemohla vrátit do velké společnosti (protože vůle nebyla).

"Osm z deseti matek považuje za hlavní překážku návratu do práce nemožnost domluvit se na pracovní době."

Do kamene tesat. Takže by to chtělo do těch počtů, kolik matek malých dětí se vrátí do práce jinam nebo na hůř placené místo, započítat tohle - kolik z nich to udělá kvůli zkrácenému úvazku. Zvlášť když jsou děti hodně malé, je zkrácený úvazek velmi žádaný. A tady by se měl stát snažit o zlepšení situace nějakou podporou zaměstnavatelů, kteří tohle umožňují.

Horší práci kvůli pracovní době vezme naprostá většina. Já jsem z Prahy a tady se běžně pracuje od devíti do šesti. Jenže školky fungují od sedmi do půl páté. To znamená před čtvrtou vyjít z práce a na to není nikdo zvědavý.