Nejen na přejezdech přicházejí lidé o život. Značnou část viny nese ovšem dopravní policie, která říká, že nemůže být všude. Ona ovšem není (téměř) nikde. Nikde, kde o něco jde! Jen číhá na místech, kde strejda z Kakejcovic vyjíždí s embéčkem ze stodoly, jestli má rozsvíceno. Jinde je nevidíte. Jel jsem v sobotu 13.10. po silnici od Dobříše na jih až k odbočce na Milevsko. Bože! To není silnice, to jsou jatka! Snažíte se jet podle předpisů, ale neustále vás ohrožují pražští divoši, pro něž neexistuje žádné omezení, ani rychlosti, ani vodorovného dopravního značení. Míjejí v místech, kde je předjíždění zakázáno, protijedoucí auta o centimetry. Jedete-li povolených 90, jedete pro ně pomalu, najíždějí vám do kufru a znervózňují vás. A neříkejte, že o tamních poměrech policie neví! Zajímavé, že největší dobytkové sedí za volanty aut SUV. Oni jsou o pár centimetrů výše a mají díky silnějším plechům pocit nezranitelnosti ba nezničitelnosti.