Agent 007 se v dalším pokračování svých eskapád nazvaném Quantum of Solace už nebude představovat: „Bond. James Bond.“ A martini s vodkou si prý tentokrát neobjedná s dovětkem „protřepat, nemíchat“. Z toho druhého si aktuální představitel nesestřelitelného agenta Daniel Craig dělal legraci už v zatím poslední bondovce Casino Royale. A to, že byl do kánonu Bondových představitelů přijat zrovna on, vzbudilo větší rozruch než nějaké hlášky.
Na hláškách však záleží. Americký filmový institut před třemi lety zveřejnil žebříček stovky nejvíc pamětihodných filmových výroků z amerických filmů. Lakonické „Bond. James Bond.“ se umístilo na dvaadvacátém místě v sousedství hlášek lidožravého Hannibala Lectera z Mlčení jehňátek a neviňoučké Dorotky z Čaroděje ze země Oz. Koho ty hitparády nesvedou dohromady!
Žebříček obsahuje hlášky známé po celém světě („E. T. volá domů“, 15. místo; „Síla tě provázej!“ osmé), citáty zakotvené hlavně v zaoceánské popkultuře (klasika Jih proti Severu zaskórovala několikrát, a dokonce zvítězila) i výroky adorované filmovými znalci (desítka „To mluvíš se mnou?“ z Taxikáře, sedmnáctka „Rosebud“ z Občana Kanea). Jiné už do kolektivního povědomí prosákly tak hluboko, že jsou vnímány jako lidové rčení: kolik Američanů ví, že stříbrem oceněná „nabídka, kterou nemohl odmítnout“ pochází z Kmotra, starého sotva šestatřicet let? Sestavovat žebříček hlášek možná vypadá jako zbytečnost. Jednu věc však tyhle výkřiky dokládají. Jestliže James Bond je nesmrtelný celkem předpokládatelně, u filmů se stejná vlastnost nedá nikdy předvídat nebo zařídit. Nikdo neví, který snímek se zapíše do společné paměti, a proč se tak stalo, se dá jen zpětně odhadovat. I proto je sledování filmů takové dobrodružství.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
