Minařík se ze svého „pracovního“ pobytu v zahraničí vrátil o něco dříve. Tajně přijel v autě československé rozvědky s falešným diplomatickým pasem z Rakouska už 16. ledna. Jeho kariéra v RFE by tak jako tak skončila, protože měl být v rámci omezování stavu zaměstnanců stejně propuštěn, upřesnil pro Lidovky.cz historik Prokop Tomek z vojenského historického ústavu.
Po příjezdu do ČSSR ho ministr vnitra Obzina se zpětnou plaností od 1. září 1968 přijal k SNB a povýšil na kapitána. Tím byl finančně zajištěn. Dočkal se i přijetí do KSČ, o které tak stál. Po sérii vystoupení v médiích a propagandistických cestách do Maďarska a Polska odjel studovat do Sovětského svazu.
Kolem Minaříkovy osobnosti i mise se objevovala řada spekulací. Podle dokumentů získala StB Minaříka v roce 1967 a o rok později ho vyslala do Německa, kde pracoval v Mnichově jako redaktor Rádia Svobodná Evropa.
„Jako agent s krycím jménem ‚Ulyxes‘ a od roku 1972 'Pley’ podával do ledna 1976 I. správě FMV veškeré informace o dění v RFE a později i v exilových organizacích,“ řekl Tomek. Předával písemné zprávy, později namluvené na magnetofonové kazety, interní dokumenty a fotografie, které v RFE tajně získal. Jeho význam jako vyzvědače ale bývá jednoznačně přeceňován, tvrdí historik.
Co se říká v kantýně
V době přijetí do RFE byl totiž velmi mladý a neměl žádné politické zkušenosti ani známé. Proto se snažil být „užitečný“ a tak se dostat k exulantským iniciativám. Stal se horlivým členem řady exilových organizací a získal dokonce i důvěru bývalého ředitele československé redakce RFE Julia Firta.
Co psal Minařík StBJá jsem nedávno viděl obrovskou velikou fotografii, jak dva formáty A4 dohromady dvou ajznboňáků, mladí lidi a dopis: jak rádi poslouchají Rozinku, aby jim hrála. Odněkud, já nevím odkud to bylo, z Benešovska nebo odněkud od Prahy. Taková věc, když přijde na poštu, tak musíte udělat přece nějakou síť záchytnou, kde se tedy dopisy směr Svobodná Evropa prostě zastaví a nepustí se dál. Hodějí se do stoupy, když už se nechcete zabývat tím, abyste je otvírali. Ale to je stejně důležité jako rušení té stanice. (přepsaná magnetofonová nahrávka) |
Sám Minařík přiznával, že čerpal především z rozhovorů v kantýně RFE. Podával návrhy na různé akce, od zastrašování až po pumové útoky. Plány útoků proti budově RFE se zabýval od roku 1972 až do doby svého návratu. Prezentoval je ale jako nástroj narušení vysílání RFE, nikoliv jako útok na životy. Když v roce 1972 hledal možnost, jak donutit kolegu Pavla Pecháčka, aby prozradil jméno svého tajemného informátora z prostředí ÚV KSČ, navrhoval například jej vylákat do Vídně, unést nebo zbít.
„Minařík měl trvale tendenci ‚odhalovat‘ podle něj nedostatečné morální osobní kvality a poklesky exulantů. Jakoby se snažil od nich distancovat a najít morální oprávnění pro své konání mezi nimi. Vytrvale sám sebe i rozvědku přesvědčoval, že proti režimu komunistů působí nekvalitní lidé bez morálního oprávnění. Proto zásoboval rozvědku i drby o lidských slabostech zaměstnanců. O tyto informace neměla ale rozvědka tak velký zájem,“ tvrdí Tomek.
Pavel Minařík
Opakovaně tak byl kritizován za neschopnost rozeznat podstatné od nepodstatného a zahlcoval rozvědku kvantitou na úkor kvality.
Již v Československu a pak mnohokrát v Německu žádal o přijetí do KSČ a roku 1974 poprvé požádal o možnost stát se příslušníkem rozvědky. Přijetí ale rozvědka nechtěla riskovat před Minaříkovým návratem. Vše by se totiž mohlo provalit, vysvěluje historik.
Tajné výlety do Prahy
Během spolupráce také několikrát tajně navštívil Prahu. Poprvé to bylo v roce 1970, kdy byl ubytován v konspirační vile rozvědky v Ládví, asi deset kilometrů od Prahy. Byl školen v tajnopise a k překonání detektoru lži. Druhé krátkodobé stažení proběhlo v roce 1974 a pobýval v konspiračním objektu rozvědky ve Čtyřkolech na Sázavě. Při této návštěvě se také v noci projel pražským metrem a prošel starou Prahou.
Průkazka Radia Svobodná Evropa Pavla Minaříka
Naposledy tajně přijel ve v říjnu 1975, kdy bylo rozhodnuto o spektakulárním návratu do Československa. Tehdy napsal i dlouho odkládanou žádost o přijetí k SNB.
Zrada „přátel“?
Tomek ale upozorňuje také na často opomíjený lidský rozměr Minaříkovy mise. „Jak je možné udržovat s řadou lidí zjevně přátelský vztah a současně ty samé lidi tak očerňovat a poškozovat jejich pověst? Minaříkův návrat a mediální vystupování v Československu vyvolalo zklamání u těch, kteří mu v RFE důvěřovali. Bývalému řediteli čs. oddělení Juliu Firtovi odcizil ze soukromého archivu dokumenty a využil je pak účelově v mediální kampani. Emotivně reagoval i Sláva Volný, který se s Minaříkem sblížil a vystoupení v Československu bylo pro Volného šokem,“ popisuje historik.
Po návratu z ciziny byl povýšen na majora a z rozvědky přemístěn na vnitro, kde se zabýval tiskovými a propagačními činnostmi. Roku 1982 se stal zástupcem šéfredaktora časopisu Federálního ministerstva vnitra Signál. Dne 31. března 1990 odešel na vlastní žádost ze služebního poměru příslušníka SNB v hodnosti podplukovníka.
V roce 2009 byl Minařík odsouzen za pojišťovací podvod na 4,5 roku do vězení. V roce 1996 nechal na Ukrajině zapálit nadhodnocený náklad optických vláken své firmy, aby pak mohl od Kooperativy vylákat mnohamilionové pojistné.
