Vden, kdy ODS po bizarním rozhovoru v časopise Lui odvrhla Mirka Topolánka, Jiří Paroubek prohlásil: Vida, stejně jako Akéla, jednou klapne naprázdno, a už ho smečka trhá.
Rudyard Kipling to popsal ve slavných Knihách džunglí. Vlk Akéla – vůdce smečky – musí každým rokem dokazovat, že je hoden svého postavení. Ostatní mu nadeženou mladou antilopu, a když ji nedokáže skolit, ztrácí své vůdcovství a je nemilosrdně rozerván. Nelítostná dynamika smečky tomu tak velí. Několik měsíců po Topolánkovi sklapl naprázdno i Jiří Paroubek. Blížící se volby jsou obdobou tohoto rituálu. Od koho tentokrát zazní prázdné klapnutí, doprovázené výhružným vrčením ostatních?
ODS s vyhrnutými rukávy „Smutný vítěz“ minulých parlamentních voleb Ivan Langer sice svůj stůl volebního manažera vyklidil, ale kvalitní tým v ODS zůstal. Na dobře viditelných celostátních billboardech Petr Nečas s vyhrnutými rukávy konečně působí rozhodně a dynamicky. Nečasovi se v médiích podařila zajímavá věc – dokázal sebrat zpět část reformátorského étosu, který si v dalíkovském období přisvojil Miroslav Kalousek. Před parlamentními volbami ODS představovala hrozbu velké koalice s ČSSD – a TOP 09 naopak záchranu před pádem do řecké pasti. Dnes se nastoupená cesta reforem jeví jako nezastavitelná. Každý si už může jen vybrat, zda řezat hodně hluboko, nebo zda zvolí korektivu blíže ke středu. Tou je dnes ODS a slovní spojení „zodpovědné reformy“ na plakátech to signalizuje. Strana začala být opět volitelná – alespoň pro lidi, kteří netrpí delší pamětí. Samostatnou kapitolou je samozřejmě kampaň pražské ODS – pouliční poutače s výčepním z Kolkovny a sloganem „Vím, kdo se dobře stará o mé štamgasty“ jsou k smíchu a zdvihají obočí.
Planeta VV Věci veřejné mají opět kvalitní tiskovou kampaň. Bod po bodu je v textových inzerátech vysvětlováno, co a jak hodlají udělat s konkrétními problémy. Skoro mám chuť navrhnout, aby autora inzertních textů VV instalovaly na ministerstvo vnitra. Neboť mediální angažmá Radka Johna představuje jejich největší slabinu. Když vidíme, jak se mu nedaří dobře komunikovat ani jeden krok, jak proti korupci hodlá bojovat brožurkou, jak se marně snaží říct něco, co lidé ocení – naskýtá se otázka, zda odbornost kandidátů Věcí veřejných nekončí právě u těch inzerátů. Je fakt, že novináři Johnovi nepřejí, neboť se jedná o bývalého kolegu. Ale už i voliči VV – ti bývalí obyvatelé Planety Nova – ono zoufalé plácání zaznamenali, což potvrzuje ministrův prudký pád na žebříčku popularity. Zde tedy máme prvního kandidáta na klapnutí naprázdno. Nepochybuji, že Vít Bárta je ke stisku připraven a do dvou let se ujme vedení své sekty i po formální stránce. Ke grafické podobě kampaně mám jediný komentář – všechny ty vyretušované blondýny a mladí muži na billboardech VV působí trochu jako Svědci Jehovovi.
Neviditelný guvernér Na Miroslavu Kalouskovi je obdivuhodné, s jakou elegancí tahá z klobouku jednu věrohodnou postavu za druhou. O to víc nechápu, proč je kampaň bývalého guvernéra Tůmy v Praze téměř neviditelná, a považuji to za chybu. Kreativní řešení kampaně se od parlamentních voleb příliš nezměnilo. Karel Schwarzenberg v roli symbolické podpory nahlíží přes rameno kandidátů, grafika se nese v decentním duchu, více či méně vtipný slogan je doplněn heslem „Víc, než si myslíte“. S tím posledním ale už začínám mít trochu problém. Dobře to funguje, když slogan dává smysl jako celek – například „Můžete změnit víc, než si myslíte“, případně „Kolik nás je? Víc, než si myslíte“. Mělo to vynikající logiku v době, kdy TOP 09 šla poprvé do voleb a její příznivci potřebovali povzbuzení. Problém ale nastává, pokud se heslo spojí s banálním sdělením, například (nepřesně parafrázuji) „Chceme, aby Dobříš bylo hezké město. Víc, než si myslíte“. Takto dle volebního manuálu sestavený billboard jednoho ponouká k podrážděné úvaze – jak vy vlastně víte, co já si myslím? Nejsou voni nějakej chytrej?
Stále se opakující boj o znovupotvrzení je v politice nevyhnutelný. Popsal ho už Frazer ve Zlaté ratolesti, ozvuky boje o moc najdeme i v mnoha pohádkách. Politické strany jsou složité organismy, kdy teprve po pokropení magickou mrtvou vodou se různé části spojí v jedno. Ale je to teprve voda živá, které v politice odpovídají nápady a vize. Koaliční strany si vystačí s étosem krizového managementu, ČSSD nejen že neví, co nabídnout, ale vlastně ani, co je zač. Plošné škrtání o deset procent je důkazem nedostatku vize. Nikdo ve volbách nedefinoval, jakým směrem se má Česko ubírat, na co klást důraz, co podpořit, jak si představuje naši budoucnost. A pozorovat smečky klapající zuby je sice zábavné, ale nepříliš povznášející.
***
Nečasovi se v médiích podařila zajímavá věc – dokázal sebrat zpět část reformátorského étosu, který si v dalíkovském období přisvojil Kalousek
O autorovi| JAKUB HORÁK producent
