Ktomu, aby člověk vystudoval vysokou školu, je třeba v první řadě rozhodnutí. To přitom nebývá vždycky snadné.
„Pro mne bylo nejtěžší zjistit, co bych vlastně chtěl studovat,“ připouští dnes čtyřicetiletý Tomáš, kterého rodiče v patnácti přihlásili na střední stavební průmyslovku. „Báli se tenkrát, že se na gymnázium nedostanu, protože jsem měl na jednom vysvědčení trojku,“ vysvětluje.
Po maturitě a po roce zaměstnání u stavební firmy byly však Tomášovi jasné dvě věci: že chce studovat a že nechce na techniku. Lákala ho angličtina, jenomže probojovat se na anglistiku bylo skoro nemožné. Přesto se Tomáš na filozofickou fakultu v roce 1990 přihlásil.
Přihláška se odevzdávala koncem února a on se začal opravdu vážně připravovat až v prosinci, těsně po sametové revoluci. „S nadlidským úsilím jsem si sehnal intenzivní kurz v jediné jazykové škole, která tehdy v Praze existovala -a byla beznadějně přeplněná. Chodil jsem tam třikrát týdně a mezitím pořád četl anglickou literaturu,“ vzpomíná.
Na anglistiku se nakonec dostal, což považuje za důkaz, že ani rozhodnutí na poslední chvíli není na závadu, pokud je v zásadě správné a pokud se člověk do přípravy opravdu obuje.
„Nalejvárna“ za pár tisíc Dnešní situace je v tomto směru o mnoho jednodušší. Jazykových škol jsou spousty, ale hlavně se nabízejí specializované přípravné kurzy určené uchazečům o studium. Ty nabízejí nejen samy vysokoškolské fakulty, ale i celá řada agentur. Možné je dokonce i nastoupit do rozjetého vlaku a přidat se ke kurzu, který už začal. Je ovšem třeba počítat s určitými náklady. Například čtyřicet lekcí matematiky pro účely přijímaček na ekonomickou fakultu přijde na tři tisíce, cena devadesáti lekcí ze základů společenských věd je ale až sedm tisíc. Cenu osmdesáti lekcí přípravy na přijímačky lékařských fakult stanovila jedna z agentur na šest tisíc.
Existují také přípravné kurzy na Národní srovnávací zkoušky (bližší informace najdete na straně 27) a na internetu lze najít individuální „nalejvací“ hodiny už od pouhých dvou stovek. Další možností je samostudium pomocí množství příruček vydávaných specializovanými nakladatelstvími i samotnými školami, vzdělávacími agenturami či iniciativními jedinci, většinou studenty nebo bývalými studenty určité školy.
Hlavně zjistit, z čeho se zkouší Co tedy konkrétně udělat? V první řadě je třeba najít si na webových stránkách vybrané školy, z čeho se u přijímaček zkouší. Tam bývají často k dispozici i vzorové varianty přijímacích testů. Pokud ne, neškodí navštívit přímo školu a zjistit, jestli nemá svou vlastní prodejnu studijní literatury, kde by bylo možné vzorové testy nebo zdejší příručky k přípravě na přijímačky koupit. Výhodou bývá, když si člověk už jako maturitní zvolí ty předměty, jejichž znalost se bude u přijímacích zkoušek vyžadovat. Pokud ale máte po maturitě už delší dobu nebo jste studovali střední školu s jiným zaměřením, nezbývá než začít s intenzivním učením.
Pokud škola používá namísto přijímacích zkoušek Národní srovnávací zkoušky, na jejichž náročnost -zejména testů obecných studijních předpokladů - se necítíte, zkuste najít školu, která vámi vybraný studijní program nabízí, ale používá při přijímačkách vlastní testy nebo ústní pohovor. Většinou alespoň jedna taková varianta existuje.
