OČIMA PSYCHOLOGA
„Nejjasnější pan král rozkázal snížit daně.“ -Nemá cenu si nic nalhávat. Je to opravdu pohádka. Ale obsahuje i mnoho výroků, které jako by scenárista opsal od našich politiků: „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil.“ Realistický je zřejmě i způsob, jakým královi milí rádci rozkrádají vybrané daně. Na rozdíl od tohoto krále se ale od těch našich Paroubků, Topolánků a Čunků nedočkáme podobné sebekritiky: „Já jsem špatně kraloval...“
Tato pohádka je svým způsobem atypická. Není to princ, kdo potřebuje napravit hlavu. Je to princezna. Proč i ve starých pohádkách to bývají zpravidla muži, kdo je mimo a kdo potřebuje napravit svůj hodnotový systém? O tradičních pohádkách přece nelze předpokládat, že by byly „švihlé“ feminismem.
Kromě toho hrdinové pohádek zpravidla netrpí tím, že by měli malou sílu či nedostatek krásy.
Vždy je to nedostatek správných hodnot, pokřivený pohled na svět, který se v příběhu nějak napraví. To, že tradiční pohádky věnují tolik úsilí nápravám mužských hlav, je svědectvím o tom, že s mužskými hlavami bývá více práce než se ženskými. Nicméně nezdolnost a neovladatelnost je něco, co ženy na mužích obdivují. I v této pohádce, když král Miroslav převlečen za zahradníka umravňuje princeznu, jedná se o hru na silnějšího: „Zavaž mi střevíček!“ Součástí tohoto boje je i zvětšování vzdálenosti. Princezna chodí za princem, on se jí naoko vyhýbá. V tom je trochu kříž. Na jednu stranu si stěžujeme, že chlapi mají nepoddajný hřbet, ale na druhou stranu právě pro tuto vlastnost je ženy milují. Chtějí být jaksi zkroceny, a navíc tato vlastnost se v dobrém případě projevuje statečností a schopností vzdorovat zlu.
Bohužel milí rádcové jsou stejně nepoddajní jako král Miroslav. Ten se od nich liší jen svým hodnotovým systémem: „Lidí, kteří pracují, je hodně a páni se o ně málo starají...“ Kéž by se i naši politici podobali víc králi Miroslavovi než milým rádcům či slabošskému králi.
Domácí úkol pro bystré diváky:
Milí rádcové opakovaně používali na zvládnutí slabošského krále jednu klasickou manipulativní techniku. I když možná nevíte, jak se jmenuje, můžete pochopit, v čem je její vtip.
Řešení úkolu najdete spolu s dalším dílem seriálu o filmových pohádkách v pondělních Lidových novinách.
***
Na jednu stranu si stěžujeme, že chlapi mají nepoddajný hřbet, ale na druhou stranu právě pro tuto vlastnost je ženy milují
Fakta o Pyšné princezně
Rok vzniku: 1952 Režie: Bořivoj Zeman Scénář: Henryk Bloch a Oldřich Kautský podle pohádky Boženy Němcové Potrestaná pýcha Texty písní: František Hrubín Hrají: Alena Kohoutová - princezna Krasomila Vladimír Ráž - král Miroslav Stanislav Neumann - starý král Miloš Kopecký - kancléř Karel Effa - strážce pokladu Gustav Heverle - Vítek Josef Hlinomaz - výběrčí daní Bohuslav Čáp - švec Otomar Korbelář - hospodář Jarmila Kurandová -hospodyně František Hanus - uhlíř Pyšná princezna proslavila herečku Alenu Vránovou, ta byla tehdy provdána za Pavla Kohouta, v titulcích je tedy uvedena jako Alena Kohoutová, krátce po natáčení se ale rozvedla a vrátila ke svému dívčímu jménu. Natáčelo se na zámku Hluboká, v Telči, zámecká věž pochází z Českého Krumlova, mlýn z Jetřichovic, vesnička se vystavěla ve skalnatém údolí u Všemil. Hranice obou království se překračovala u Děčína a Miroslav se s Krasomilou ukrýval v lesích u České Kamenice.
O autorovi| Jeroným Klimeš, psycholog
