Neděle 14. dubna 2024, svátek má Vincenc
130 let

Lidovky.cz

Ať každý herec mluví svým jazykem, říká Agnieszka Holland

Česko

Režisérka Agnieszka Holland svou verzi příběhu o Jánošíkovi natočila s dcerou Kasiou Adamik. Film začal vznikat už před sedmi lety, došly však peníze a producent Rudolf Biermann od projektu odstoupil. Podařilo se jej dokončit až díky financím z polské strany.

* LN Pamatujete si, kdy jste poprvé slyšela o Jánošíkovi?

Už jako dítě. V Polsku je totiž Jánošík známá figurka, Poláci si myslí, že byl Polák, vznikly tam o něm hry a takový dost pitomý, ale populární seriál. Když mně pan Biermann řekl, že má zajímavý scénář o Jánošíkovi, myslela jsem, že to nebude moje kafe, ale zaujal mě tím, že v sobě měl něco ze slovenských lidových balad, tu krutost i něhu zároveň. Zaujalo mě i to, že ho pojímal jako skutečného člověka, ne literární postavu z 19. století.

* LN Jaké teď máte vztahy s Rudolfem Biermannem?

Dobré. Nechtěl, aby to takhle dopadlo. V západních produkcích, které jsou profesionálnější, bývají filmy pojištěné. Tenhle nebyl. Teď už bych se do takového dobrodružství nepustila, ale on dělal, co mohl, a těžce nesl, že se mu jeho vysněný projekt nepodařilo dokončit.

* LN Prý jste zásobárna slovenských lidových písní. Kde jste se je naučila?

Na FAMU jsem se seznámila se svým mužem, Lacem Adamikem, a on mi dal desku slovenských balad. Zalíbily se mi, v podstatě jsem se naučila slovensky z nich. Pak jsem o slovenském folkloru načetla, co se dalo. Patří v Evropě k nejzajímavějším, asi proto, že Slováci dlouho neměli státnost, aristokracii a do půlky 19. století ani vrstvu inteligence.

* LN Zasahovala jste do scénáře?

Trochu jsme to s Evou Borušovičovou předělávaly. Její scénář byl velice přesně komponovaný, takže se do něj zasahovalo dost těžko. Byl taky dost dlouhý: celý jsme ho natočily a sestříhaly do čtyřdílného televizního seriálu.

* LN Jak jste si s dcerou rozdělovaly práci?

Všechno jsme diskutovaly spolu, rozdělení bylo spíš v přípravě a v dokončování. Ona třeba dělala první obhlídky a první kolo castingu, já jsem se soustředila na práci se scénářem a na kostýmy. Ona víc stříhala, já byla víc u zvuku a u hudby. V produkcích v Čechách, na Slovensku nebo v Polsku musíte na všechno dohlédnout osobně, nemůžete věci delegovat. Mohly jsme si práci rozdělit, aby nebyla tak šíleně vyčerpávající.

* LN Vznikla česká, slovenská a polská jazyková verze. Opravdu bylo nutné, aby Jánošík mluvil česky?

To bylo přání distributora. Jediná výhoda české verze je, že v ní Vašek Jiráček mluví svým hlasem, v jiných je nadabovaný. Podle mě je nejúžasnější verze, kde Slováci a Vašek mluví slovensky a Poláci polsky. Nejraději bych to nechala takhle, ať každý herec mluví vlastním jazykem, což by vyjadřovalo, jak to v pohraničí skutečně chodí.

* LN Než se podařilo Jánošíka dokončit, přišel do kin jiný velkofilm založený na slovenské legendě – Jakubiskova Bathory... Viděla jste ji?

Neviděla. Ale to není legenda slovenská nýbrž maďarská, Slováci si ji přivlastnili.

lidovky.cz Nezkrácenou verzi rozhovoru najdete na www.lidovky.cz/kultura

Autor: