Politická dramata už dnes v pracovním chvatu vnímám jen jako sekvenci útržkovitých zpráv zasílaných na můj mobil jakýmsi zpravodajem, jemuž z toho, co musí pro své mobilní čtenáře formulovat, už prostě musí téct nervy. Zvlášť po sadě zpráv vyslaných několik desítek minut po sobě: „Zdenek Tuma je spolecnym kandidatem vlady, ODS a CSSD na eurokomisare.“ – „OPRAVA! Tumu navrhuje predseda vlady jako spolecneho kandidata ODS a CSSD na eurokomisare.“ – „Tuma nebude kandidat ODS na komisare, sdelil Topolanek“, jsem očekával závěrečné „Mam chut se zabit“, ale tuto zprávu zřejmě zarazila laskavá ruka šéfa.
Je snadné nadávat na politiku, zvlášť když nevíte, o čem byste napsali pravidelný fejeton. Dokonce si někdy myslím, že by se to nemělo dělat tak často, že by bylo dobré v médiích někdy i nějakého politika podpořit, aby to přestalo vypadat, že základní podmínkou vstupu do té jámy lvové je hroší kůže, slizkost hadí a dar vrozené hádavosti. Ale dokud si člověk bude při příjmu informací z politiky připadat, jako že se omylem přihlásil do nějaké teenagerské konference, snadné to nebude.
Zpráva, která mi přišla teď – „Ozbrojena zena osvobodila vezne z plzenske nemocnice“ působí vedle těch politických jako závan čerstvého vzduchu. Žádné „Zena uvazuje, ze osvobodi vezne.“ – „Zena, ktera uvazuje, ze osvobodi vezne, nemuze sehnat bouchacku.“ – „Zena uvazuje, ze se na to vykasle.“ Jen čistá a jasná zpráva o někom, kdo něco naplánoval a uskutečnil, aniž by nás s tím kdokoliv otravoval. Můžeme s jejím činem nesouhlasit, mít dojem, že nás nějak ohrožuje, ale rozhodně se nemůžeme domnívat, že zmíněná žena není větší chlap než většina našich politiků. A ta další, co dorazila právě teď – „Vladimira Spidlu nahradi na postu eurokomisare ministr Fule.“ – by zněla taky fajn. Nebýt té smrště předchozích.
Když se při natáčení filmu chce pohádat producent s režisérem, zavřou za sebou dveře, protože ať už se nenávidí, jak chtějí, musí si před štábem zachovat autoritu. A tu v trapnosti veřejné hádky prostě nemohou neztratit. Není na tom nic špatného, žádné totalitní rozhodování o někom bez někoho, protože když se dohodnou na něčem, s čím ti dole nesouhlasí, může se kdokoli sebrat a jít někam jinam. To obvykle ani nebývá nutné, protože tyhle šéfovské hádky často bývají o pitomostech. My možnost jít jinam už naštěstí taky máme, akorát bychom si s sebou museli vzít všechen nábytek, knížky a naučit se cizí jazyk, což kvůli tomu, jaký páprda nakonec pojede do Bruselu, nejspíš dělat nebudeme. Ale neustálé esemesky o tom, jaké nám vládnou baby, by nás nakonec pohnout mohly...
***
My možnost jít jinam už taky máme, akorát bychom si s sebou museli vzít všechen nábytek, knížky a naučit se cizí jazyk...
