Vsobotu pražská Baráčnická rychta zřejmě spadne. Bude se tam totiž slavit desáté výročí Balbínovy poetické hospůdky, k čemuž zahrají Radůza, Radim Hladík s Blue Effectem, Vladimír Merta, Jiří Schmitzer, Krausberry, Těla, Štěpán Kojan a Noha Band. Možná si řeknete, že takových jubileí je, ale Balbínka si vydobyla pověst zcela unikátního místa, kde se za zurčení piva a cinkání proslulé stranické slivovice prolíná hudba s politikou.
Netvrďte mi, že neexistuje genius loci. Když půjdeme proti proudu času, předtím místnosti ve vinohradské Balbínově ulici sloužily Armádě spásy, před listopadem 1989 tu sídlilo Řempo, ale do 50. let minulého století zde byl podnik U Zlatého litru, kde se scházela Červená sedma, kam chodíval Jakub Arbes a dle mnoha příznaků právě zde vznikla Strana mírného pokroku v mezích zákona!
Není tedy divu, že nedlouho po založení hospůdky tamtéž v noci na Nový rok 2002 vznikla Balbínova poetická strana, která hned šla do voleb. Do politických dějin naší země se zatím zdánlivě zapsala jen jako partička recesistů, ale která jiná partaj dokázala odstranit trapné řetězy kolem sochy svatého Václava u Muzea nebo při vleklých sporech kolem Kaplického neprodleně odhalit Balbínovu prozatímní národní knihovnu na Letenské pláni? Pakliže se nyní jeví být její aktivita utlumená, neboť nejde do žádných voleb, je to klamné zdání. Vězte, že vyčkává jako balbínští rytíři a až bude národu jednou fakt zle, probudí se, hněv odborářů proti ní bude jen větříček a jí nenáviděný ministr Kalousek se dočká oprávněných tepláků.
Atlasy, kteří nesou na ramenou tíhu balbínovského dění, jsou geniální guvernér Jiří „Buřinka“ Hrdina, z jehož pohnutého životopisu vyjímám dávný pokus o podpálení budovy ÚV KSČ a čestně splněnou sázku, kdy mne musel odvézt na trakaři až na nový stadion Slavie do Edenu, a pokladník Petr Borka, žák Ivana Vyskočila na lidové konzervatoři a člen někdejšího amatérského souboru Kytka.
U amatérského divadla se ostatně potkali a drží se ho dodnes. V Balbínce jejich společnost, samozřejmě bez jakékoliv dotace, rok co rok uvádí pozoruhodné tituly a po Okudžavově Putování diletantů se jim naposledy výborně povedla adaptace Steinbeckova románu O myších a lidech.
Hlavní je ovšem muzika. Pestrá dramaturgie znamenitě dávkuje folkové matadory i začínající kapely a pod Krylovým stropním mottem „Nevěř ostnatému drátu, byť se stokrát tvářil jako stonek růže“ si málokdo troufne přijít s nějakou pózou nebo falší. Zejména při vystoupení stále nedoceněného rockera Petra Bubláka s jeho Strašidelným Elektrikbandem a písničkáře Oldy Novotného vládne obvykle nálada jak u stolu v dobré rodině. Mimochodem, první účinkující tu před deseti lety byla Ester Kočičková, ale cestu si sem rád najde i Laco Deczi a koncem října přijede poprvé českoamerický jazzový baskytarista Petr Klapka. Od září se navíc rozjel nový cyklus Poetický salon, v němž Zbyněk Benýšek představuje spřátelené básníky.
Takže pánové, ať se vám daří nejméně dalších deset let.
