OTEPÄÄ/PRAHA Téměř jedenáct měsíců si musel lyžař Lukáš Bauer (31) počkat na chvíli, kdy za ním soupeři zase přijdou s gratulací. V sobotu kraloval v estonském Otepää na své nejmilovanější trati 15 kilometrů klasicky. Necelý měsíc před mistrovstvím světa v Liberci tak český lyžař ukázal, že trápení z přelomu roku je minulostí.
* LN Kdy jste poznal, že sobota se změní ve váš velký den?
Tenhle pocit jsem vůbec nevnímal. Asi i proto, že při rozjíždění jsem na tom nebyl tak dobře jako třeba o den dříve. Když se ale necítím při rozjíždění optimálně, závod se pak zpravidla povede. A naopak.
* LN Po závodě jste připustil, že zdravý sice stále ještě nejste, ale že prý vás už potíže při lyžování neomezují. Vám tedy zdravotní problémy při maximálním vypětí nevadí?
Jde o to, že na rozdíl od Tour de Ski už při lyžování nesípu a věčně nesmrkám a nekašlu, Ani mi už nic neleží na průduškách. Stoprocentně fit ovšem ještě nejsem, protože občas zakašlu a zasmrkám. Při lyžování ale nemám pocit, že bych nemohl normálně dýchat.
* LN Jakou jste volil taktiku po dvaceti dnech bez jediného závodu? Opatrnou, nebo podobně jako v nepovedeném předposledním závodě Tour „hop, nebo trop“?
Chtěl jsem začít s rozvahou, paradoxně se mi to ale nepodařilo, Když mi na pátém kilometru kluci ze servisního týmu hlásili, že vedu před Olssonem o šest vteřin, říkal jsem si, že by to nemuselo být špatné. Taktiku jsem tedy původně plánoval trochu jinou, ale jelo se mi nakonec doopravdy docela dobře.
* LN Oficiální statistiky říkají, že jste o víkendu oslavil jubilejní desátou výhru v SP...
Oficiálně jsem si dojel skutečně pro desátou výhru, ale kdybych počítal všechny prvenství při Tour de Ski, tak bych jich měl čtrnáct. No a kdybych připočítal někdejší závod v Umea, kde mě diskvalifikovali, protože jsem z prvního místa vjel do špatného cílového koridoru, došel bych k číslu patnáct. Potíž tkví v tom, že ve statistikách se udává pouze celkové vítězství při Tour de Ski, a nikoliv jednotlivé závody. Já to sice moc neřeším, ale svým způsobem pak je těžké srovnávat historické statistiky.
Pokračování na straně 21
Dokončení ze strany 24
* LN Co jste prožíval v cílové rovince, tedy ve chvíli, kdy dotírající Švéd Olsson zvolna ukrajoval vteřinky z vašeho nevelkého náskoku?
V závěru už člověka bolí všechno, ale právě těch dvě stě metrů před cílem už jsem necítil skoro vůbec nic. Čímž nechci říct, že jsem se ocitl úplně v tranzu. Poslední informaci o mezičase jsem dostal kilometr před cílem, a to jsem měl na Olssona k dobru tři vteřiny. Jenže pak čekal dlouhý sjezd, a na něm jsem před třemi roky tady v Otepää prohrál o pouhou půlvteřinu závod s Ročevem. Takže jsem se musel pořádně snažit. Když jsem vjel na stadion, spíkr začal odpočítávat vteřiny. Křičel, že to musím stihnout za dvanáct vteřin, a já si říkal, že by to mohlo vyjít. Do posledního metru ale nebylo nic jisté; člověk si klidně může zapíchnout hůlku mezi lyže, a rázem je po všem...
* LN Jako jediný lyžař v historii jste dokázal v Otepää vyhrát dvakrát po sobě. V čem tkví kouzlo téhle trati?
Především mně hodně pomohly perfektně připravené lyže a pak trochu i náhoda. Přece jen vyhrát o jednu a půl vteřiny napovídá, že to bylo o fous a že byl závod hodně vyrovnaný. Jestli si ale někdo myslí, že vítězství příští rok je tady pro mě skoro „loženka“, tak to určitě ne. Trať je tady hodně náročná s docela prudkými kopci. Zpravidla se tu také rozřadí lyžaři, kteří mají perfektně zvládnutou techniku, od těch, kteří se sice v klasice trochu plácají, ale vše doženou silou nebo svým motorem. A navíc je tady hned po Novém Městě nejlepší divácká kulisa.
* LN Chválil jste výtečně připravené lyže, a tedy i svého servismana Vítka Fouska...
... moment, já nechci chválit jen „Fouse“. Sice za moje lyže zodpovídá on, ale s přípravou pomáhal celý tým pod vedením Honzy Pešiny. Jo a ještě něco. Když jsem vstoupil po závodě do buněk, všichni kluci od servisu začali halekat a bylo na nich vidět, že jsou šťastní. Stejně jako trenér Míra Petrásek. Tenhle závod znamenal vzpruhu právě pro servis i všechny lidi kolem mě. I já už snad konečně budu mít klid a lidi se přestanou ptát, kdy přijde forma.
* LN Vítězství doprovodila i sympatická ekonomická injekce. Pamatujete si ještě vůbec, kolik se za první místo inkasuje?
Jasně. Těch patnáct tisíc švýcarských franků se totiž už hodně let nemění. Je to určité zpříjemnění, můžu si koupit nějaký ten rohlík, ale jinak jsem přesvědčen o tom, že 99 procent závodníků dělá sport nikoliv kvůli penězům, ale proto, že chtějí něčeho dosáhnout.
***
Výhry českých běžců v závodech SP 18 Kateřina NEUMANNOVÁ 10 Lukáš BAUER 8 Květa JERIOVÁ 2 Blanka PAULŮ
