Zpočátku prý musel hodně riskovat, aby tradiční bednářská výroba v rodině nezanikla - malý rodinný podnik totiž založil už v roce 1928 jeho praděd Josef Kovařík. Řemeslu se poté vyučil i Fryzelkův otec, strýc i on sám. Získané cenné zkušenosti od svých předků nyní předává svému synovi a bratranci. Zatímco jejich předkové vyráběli hlavně sudy a kádě, oni již mají zkušenosti s výrobou nábytku, chladicích kádí a van, a to zejména do srubů.
Hlavním sortimentem stále zůstávají sudy. I tak se ale na jejich výrobě podepsal společenský vývoj i vstup České republiky do Evropské unie. „Například od Francouzů jsme se naučili dělat barrique sud na víno. Některé fígle jsme pochytili od jednoho amerického indiánského bednáře. Podle něj vsypáváme do drážek ve dně sudu grahamovou mouku. Je to originální těsnění,“ popsal.
Bednář využívá pouze dřevo z valašských lesů. Na jeho kvalitě totiž velmi záleží. Každý druh dřeva má svá specifika a chuťové vlastnosti, které pronikají i do obsahu sudu. Výroba jednoho sudu trvá jednomu fyzicky zdatnému muži jeden den. „Celý den bušíte těžkým kladivem do obručí. Na všechno stroje nemáme, takže spoustu práce děláme ručně,“ konstatoval s úsměvem.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
