Stárnoucí spisovatel v Austrálii připravuje knihu krátkých úvah pro německého nakladatele. Na pomoc si vezme mladou atraktivní sousedku Anyu. Ta tento proces nazírá následovně: „Seňor C. má svoje názory na Boha, vesmír a všechno ostatní. Nahrává je na pásek (mumly-mumly), já je z něj svědomitě přepíšu (klapyklap) a někde dál po proudu si jeho knihu koupí Němci a budou ji hodnotit (ja-ja).“
Nakladatelství Metafora vloni vydalo román Pomalý muž a také autobiografické prózy J. M. Coetzeeho Chlapectví a Mládí. Nyní tedy přišlo i s nejnovějším počinem jihoafrického autora, který již více než pět let žije v Austrálii a od roku 2006 má tamní občanství.
Již předchozí Pomalý muž se odehrával „u protinožců“. Tyto plody „australského období“ možná na první dojem nedisponují takovou závažností jako předchozí romány Čekání na barbary, Život a doba Michaela K. a Hanebnost. To ale neznamená, že by to byly v kontextu autorova díla jen jakési marginálie.
Občan je ignorován Začátek Deníku špatného roku je velkolepý. Hned v úvodním textu oddílu s názvem Tvrdé názory můžeme číst jasná slova o demokratickém systému: „Podoba volby není otevřená diskusi. Volební lístky se neptají: Chcete A, nebo B, nebo ani jednoho? A rozhodně se neptají: Chcete A, nebo B, nebo vůbec nikoho? Občan, který vyjadřuje svou nespokojenost s takovou formou volby jedinou možností, kterou má - nevolením, případně znehodnocením lístku - jednoduše není započítán, nepřihlíží se k němu, to jest: je ignorován.“
Dále se úvahy věnují Al Kajdě, Guantánamu či Tonymu Blairovi. Nezůstává ale pouze u politických problémů, jsou zde probírány i další, spojené s takzvanou politickou korektností, která přináší mnoho často podivných omezení.
Autor Tvrdých názorů se opravdu nevyhýbá ničemu problematickému. V kapitole O pedofilii se tak tento inteligentní šťoural ptá: „Jestli by i film vyrobený nezletilými, s nezletilými herci ztvárňujícími pohlavní akt a promítaný pouze nezletilým, přestupoval tabu, to je zajímavá otázka.“ Stařešiny nebereme Přestože Tvrdé názory jsou samy o sobě poutavým čtením, u nichž ohromí autorova bystrost a odvaha, J. M. Coetzee se s nimi v Deníku špatného roku nespokojil. Pod Tvrdými názory totiž na stránce „tečou“ další dva texty. Oba vypovídají především o průběhu vztahu mezi autorem úvah a Anyou.
Vypravěčem prvního textu je sám spisovatel, v druhém zas promlouvá Anya. Skrze tuto postavu tak J. M. Coetzee vyslovil i pochybnosti ohledně Tvrdých názorů. Anya pochybuje nejen o sousedových názorech, ale i o „knize“ samé - má za to, že by měl seňor C. raději psát román, a ne takové (nudné) moudrosti.
Názorovou oponenturu potom na oslavě dokončení knihy ještě zahustí Anyin přiopilý přítel: „V každém okně visí cedulka: Stařešiny nebereme. Když tu najednou, copak je to? ,Hledá se: postarší guru. Musí mít celoživotní zkušenost a moudrá slova pro všechny příležitosti. Dlouhý bílý plnovous výhodou.‘ Proč bych to nezkusil, řekl jste si.“
Anyin přítel navíc vnese do příběhu ještě zápletku podobnou té z Pomalého muže. I v tomto románu je totiž osamělý stařec vydán napospas mladší ošetřovatelce a jejím blízkým, kteří baží po starcových úsporách s pocitem, že na ně vlastně mají nárok. Jako by říkali: Vždyť jsme mu dopřáli to, že mohl projevit city - a kdybychom to udělali zadarmo, tak bychom si připadali, jako že si z nás ten stařešina dělá dobrý den...
HODNOCENÍ LN ***** John Maxwell Coetzee: Deník špatného roku
Přeložil Zdík Dušek Metafora, Praha 2008, 202 stran
