Sobota 15. června 2024, svátek má Vít
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

BOD ZLOMU

Česko

Jak ovládnout prastaré umění polynéských domorodců? Bez trapasů to nepůjde

Při slově surfování se mi vždy vybavil Dylan McKay z Beverly Hills, 90210, případně Patrick Swayze z Bodu zlomu. Polonahé tělo pokryté kapkami mořské vody, odlesk moře v modrých očích... Na rozdíl od Dylana nevyrážím do Kalifornie, ale na jih Francie do městečka Hossegor, kde mě lidé z party Nikita Surf Trip mají naučit, jak zazářit ve vzdouvajících se vlnách. Za cca 13 tisíc Kč za týden doufám proniknout do tajů sexy sportu i pochytit vše podstatné ze souvisejícího life stylu. Učit mě budou povolaní. VHossegoru se letos v červnu konalo vůbec první Mistrovství České a Slovenské republiky v surfingu.

Vždy jsem si s notnou dávkou sebekritičnosti myslela, že jsem vybavena talentem na všechno. Tady jsem záhy vyvedena z omylu. Surfing je sice jedním z nejstarších sportů na zemi, ale rozhodně to není žádná brnkačka. Vznikl kdysi v Polynésii. Mladíci na dřevěných prknech, vyřezaných z kmene stromu Koa, pádlovali na širé moře a za pomoci příbojové vlny se nechávali unést zpět k pobřeží. Před první světovou válkou se surfing dostal do Kalifornie a od 60. let postupoval směr Austrálie a Jižní Afrika.

Den v kempu začíná pěknou prudou alias učením se základům surfingu. Vštěpují nám do hlavy, že na jedné vlně může surfovat pouze jeden, a čekáte-li na vlnu, nikdy se nesnažte stavět pod jiného surfaře, ale vždy vedle něj.

Začátečníci mají větší prkno, na kterém není tak složité udržet balanc, a tím spíš se možná chvíli projedete. Další nutností je leash (elastické vlákno, které máte připevněné na jednom konci k noze a na druhém konci k prknu), aby vám náčiní neuplavalo. Dozvíme se ještě o mořských proudech, směrech větru a o tom, kde je dnešní line up (oblast zlomu vln, kde čekají surfaři na správnou chvíli k naskočení na prkno). Poté už zkoušíme, co jsme teoreticky načerpali na pevnině, tedy čekáme na správnou vlnu a pak se na ní snažíme vší silou udržet. To nejhorší přichází večer při video coachingu, což je neuvěřitelná forma zostuzení člověka. Během dne se totiž vaše pokusy natáčejí na kameru. Chyby, o kterých jste přesvědčen, že zaručeně neděláte, vidíte před sebou a všech pětadvacet účastníků kurzu s vámi. Trapasy se naštěstí rozplynou v noci v surfařském Dick’s Sand Baru.

I přes všechnu péči, jíž se nám od instruktorů dostalo, vám nikdo nemůže zaručit, že se za týden naučíte surfovat. V mém případě to vypadalo nadějně tak dvakrát z deseti pokusů denně. Ale příští rok, v červnu či září, kdy kurzy pokračují, to zkusím znova.

Lucie Novotová, spolupracovnice Pátku