Velegantním boxu navozujícím pocit velké bonboniéry leží šestatřicet cédéček. Narozeninový dar Supraphonu Karlu Gottovi (a taky zpěvákův jeho vydavatelství). Zlatá albová edice Karel Gott: Mé písně reprezentuje třiatřicet supraphonských alb a tři bonusy – Gottovy hity zpívané v italštině a angličtině a výběr z televizních pořadů To nejlepší ze Slaného. Z mnoha akcí, jimiž se vyznačovaly červencové Gottovy sedmdesátiny, je pro zpěvákovy ctitele asi tento dárek nejzajímavější. Nad leckteré reklamou zavánějící ankety a blahopřání kamarádů, co znějí vždycky trochu křečovitě, či vyleštěné fotografie dynamického muže „v nejlepších letech“ pózujícího se silným vozem je výmluvný přece jen především výsledek jeho práce. I když statistiky nejsou pro hodnocení kvality umělce zdaleka tím nejdůležitějším ukazatelem, nelze popřít, že o čemsi svědčí.
Co jsme už možná zapomněli Jen v letech 1962 až 1992 vydal Supraphon Gottovi 182 singlů, 63 alb a 2 videokazety, pro toto vydavatelství nazpíval 748 písní. Čtvrt století byl rok co rok nejprodávanějším zpěvákem. Jak vyplývá ze slov někdejšího pracovníka Supraphonu Jiřího Vinařického v doprovodné publikaci, byl Gott ve srovnání s ostatními československými interprety v prodeji desek suverénně na prvním místě: „Takovým úspěchem se nemůže pochlubit žádný jiný interpret u žádné jiné gramofonové firmy ani v žádném jiném státě...“ Nepochybně se tedy najdou adresáti narozeninového kompletu: 36 CD za (bez koruny) tři tisíce – nekupte ho. K souboru CD, jež věrně kopírují původní ambaláž alb, patří i obsáhlá brožura, v níž se o každém z šestatřiceti disků posluchač dozví lecjakou zajímavost. Třeba že k výběru písně Já věřím z prvního alba zpěváka inspirovaly verze zpívajícího kovboje Frankieho Laina a černošského vokálního souboru The Platters. Nebo že Vánoce ve zlaté Praze, které Karel Gott natočil s Pražskými madrigalisty v Týnském chrámu roku 1969, jsou nejprodávanějším tuzemským albem všech dob. Dočtete se také, jak nevyšel pokus interpretovat lidovky na desce Mezi Vltavou, Donem a Dunajem, kterou v roce 1972 vydal Polydor a kde Gott zpívá nejen slovensky a rusky, ale také maďarsky a srbochorvatsky... Editor projektu, „gottolog“ Jan Adam, prozrazuje, čím ta která nahrávka může být i po letech ještě zajímavá. Připomíná, které desky vznikaly na export, které nahrávky měly ve světě upozornit na pozoruhodný hlas z Prahy, kdy se Gott zasadil o zařazení písní s texty Jiřího Suchého, který byl v tom čase na indexu (písně Dlouho spát a Snít vyšly na albu Melodie, které nestárnou v roce 1975; Gott ho natočil s orchestrem Karla Vlacha). Jistě málokdo už dnes ví, že písnička Erica Carmena Kam tenkrát šel můj bratr Jan, psaná na motivy Rachmaninovova klavírního koncertu, v české verzi Zdeňka Borovce připomínala těm, kteří tehdy vládli, osud Jana Palacha, a tak desce Romantika prý hrozilo stažení z trhu.
Komplet k sedmdesátinám Karla Gotta připomíná i to, co jsme už zapomněli, nebo možná o něm nikdy nevěděli.
