Při procházce a přemítání o přání městu Brnu mě napadl milionový nápad. Dostal jsem chuť oslovit neziskovky, občanská sdružení i politické strany a přesvědčit je o tom, že můj snový projekt „Brno jako město poezie“ má obrovský potenciál. Leckdo si občas uvědomí, že se poezie z našich uspěchaných životů jaksi vytrácí.
A přece byla poezie první činností lidského ducha, bez níž by nemohlo být ani myšlení. Rodí se i ze zvědavosti, kterou prožíváme při objevování nového města. Představte si, že je prostor v Brně plný malých básní, zastavení, inspirací a myšlenek, jež doplňují genius loci města. Turisté by se třeba mohli toulat po „čtvrti prokletých básníků“.
Později jsem však sám ze sebe začal mít strach. K tomu, abychom se v Brně cítili lépe, přece není třeba velkých zastřešovatelů. Přání tedy bude jiné.
Přeji Brnu obyvatele, kteří budou zároveň tvůrci prostředí, v němž žijí. Obyvatele s myšlením a očima dítěte. Každý může vyrobit cedulku a zapíchnout ji do země pod strom, kde něco zažil. A nemusí na ní být napsáno lípa srdčitá! Mladá generace nejsou jen bezstarostné děti devadesátých let. Jdu na to. Pojďte taky.
O autorovi| ROBERT MIKLUŠ, herec
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
