LN: Dostal jste cenu Siemens pro nejlepšího vysokoškolského pedagoga. V čem máte jiný přístup k výuce?
Začnu obecněji: mám své principy pro tvorbu výukových programů, které jsou v Česku, myslím, docela netradiční... Snažím se totiž rozlišovat mezi vzděláním a školením. Nesoustředíme se na konkrétní technologie, ale spíše u studentů rozvíjíme jejich tvořivost, myšlení a učíme je nové technologie vymýšlet. I ta nejnovější technologie zastará ještě dříve, než dostudují.
Mám takový bonmot: „Ostatní dobré školy učí ty nejnovější věci, ale pro nás je to málo – my učíme technologie, které ještě neexistují, a cestu k nim.“
KYBERNETIK, VĚDEC (61):
|
LN: Máte dobrou pověst – nejen fakulta, ale i právě vaše katedra.
Snažíme se být špičkovou, výzkumnou katedrou a vychovávat chytré inženýry. Jestli nějaké firmě stačí hloupí inženýři, tak ať za námi ani nechodí.
LN: Co se stane, když k vám přijde student po průmyslovce či gymnáziu?
Na katedru, sem přímo k nám, se dostanou až ve druhém a třetím ročníku bakaláře. Teď zahajujeme nové programy a budu hovořit hlavně o kybernetice a robotice, kde dbáme o to, aby studenti dostali dobré základy matematiky a fyziky, aby tomu rozuměli. Dále základy inženýrských oborů, elektro nebo programování, ale není hlavní je učit programovací jazyk, to je jen prostředek; učíme je myšlení, algoritmizaci. Pak se dostanou k základům automatického řízení, umělé inteligenci. Jasně že používáme i technologie, ale študáky z nich nezkoušíme. Cílem je brain fitness center, řekněme.
