Zatím poslední americký prezident se stal nepochybně jedním z nejpopulárnějších cílů pro reklamní ostřelování. Coby ikonickou postavu komerční komunikace jej předčí snad jedině Fidel Castro, kterého navíc nejrůznější reklamy často staví Bushovi po bok (a který shodou okolností rovněž letos skončil). Americký prezident vděčí za neutuchající zájem reklamního průmyslu podle všeho hned několika svým rysům. Jednak sklonu komolit výroky a vyslovovat občas nepromyšlené hlouposti, pro něž se vžilo označení „bushismus“ či „bushoviny“, jednak, a to zejména, svému přístupu k otázce lidských práv a k ochraně životního prostředí, který jeho kritici vnímají jako velmi problematický. Portál Ads of the Worlds, mapující kreativní reklamy z celého světa, sestavil u příležitosti blížícího se konce Bushovy éry přehled nejkreativnějších reklam, jež se v posledních letech na šéfa USA zaměřily. „Bushoviny“ prodávají Zatímco kritika konkrétní Bushovy politiky zaznívá zejména ze stran nevládních organizací typu Greenpeace nebo Amnesty International, z „bushovin“ si velmi rády utahují komerční firmy.
Například švýcarská firma Sport Factory Outlet, prodávající cyklistické helmy, udělala sérii inzerátů, v nichž použila Bushovu tvář ve spojení s několika jeho nejslavnějšími plácnutími (například „Jednou z nejlepších věcí na knihách je to, že jsou v nich fantastické obrázky“ nebo „Sandy je holka z Texasu. Zrovna jako já“) a dodala k tomu slogan: „George W. Bush spadl z kola víckrát než jednou.“
Neméně prospěl brazilské společnosti prodávající lepicí pásky. Ta ilustrovala jeho výrokem adresovaným slepému reportérovi „Vy mi chcete tu otázku položit v tmavých brýlích? Pro diváky, nesvítí tu slunce“ svůj slogan „Někteří lidé potřebují pásku, jako je tato“ a zalepila jí Bushovi ústa.
Seznam firem, které si vystřelily z amerického prezidenta, je opravdu bohatý. Kromě výše zmíněných si z něj utahovalo několikero deníků, mimo jiné mexické noviny Milenio (propagovaly se svéráznou rovnicí, podle níž George W. Bush vznikl součtem táty Simpsona a texaského kovboje představovaného Johnem Waynem), ale třeba i automobilka, konkrétně výrobce drobných vozítek Smart, který použil Bushovu tvář pro kampaň v Malajsii. Důvod, proč tak firmy činí, je celkem jednoduchý - chtějí posílit ve svých spotřebitelích pocit sounáležitosti se svou značkou, která je, podobně jako oni, tak chytrá a inteligentní, že si může utahovat i z nejmocnějšího muže světa.
Je to protizákonné Firmám přitom nijak nevadí, že jejich reklama je vlastně nelegální - jak pro LN uvedla Michaela Seewaldová z advokátní kanceláře JUDr. Filip Winter, k využití podobizny konkrétního žijícího člověka v reklamě (na rozdíl od zpravodajství či uměleckého díla) musí být k dispozici vždy jeho souhlas, přičemž tento bod je zakotven v legislativě většiny vyspělých zemí. Americký prezident však i bez toho slouží za terč reklamám opravdu téměř z celého světa: v posledním roce jej kromě zmíněných karikovaly i inzeráty v Jižní Africe, Portugalsku, Španělsku, Rumunsku, Maďarsku, Německu, Dánsku, Austrálii, na Novém Zélandu, v Chile, ve vlastních Spojených státech amerických, ve Velké Británii i v zemích s autoritářskými či totalitními režimy (Čína).
Svým způsobem výjimku tak tvoří Česko, kde se reklama do cizích státníků moc často nestrefuje, protože si vystačí s vlastními. Kampaně zobrazující konkrétní politiky však u nás nejčastěji slouží jen k politickému boji a bývají anonymní. Komerční firmy si takovou reklamu moc nedovolují (výjimky nicméně existují, například nedávná kampaň energetického nápoje s Karlem Schwarzenbergem). Čeští politici by totiž pravděpodobně nebyli ve své většině k této věci tak tolerantní jako George W. Bush.
