Tato zeď nezeď je součástí dokončovaných fyzických bariér na úseku hranice o délce 1080 km, kde migranti přecházeli hranici nejčastěji. Bariéry na hranici ani větší počet pohraničníků ale migraci z Mexika do USA neomezily. S větší ostrahou se jen změnily trasy migrantů, kteří teď přecházejí hranici přes odlehlejší místa. Také se zvýšil počet lidí, kteří při pokusech o nelegální překročení hranice umírají, a cena, kterou je třeba zaplatit převaděčům, tzv. „kojotům“.
Jedním z důsledků menší prostupnosti hranic je i větší a rychlejší usazování migrantů v USA. To je ale pravý opak toho, co bylo zamýšleno. Migranti nemohou přicházet do USA a vracet se zpět do Mexika tak snadno jako dříve, a tak raději zůstávají v USA.
Ač jsou obě země součástí zóny volného obchodu NAFTA, volný pohyb osob se do dohod nedostal. Zahraniční investice sice v Mexiku vytvořily nová pracovní místa, emigrace do USA je však stále značná, zejména z některých regionů. Souvisí to například s dovozem dotované americké kukuřice do Mexika. Ten ohrožuje soběstačnost místních rolníků, kterým pak nezbývá než hledat obživu v jiných částech Mexika anebo právě v USA. Na tomto příkladu je vidět paradox mezi hranicí otevřenou pro obchod, ale ne pro migraci.
Podle Thomase Reifera, sociologa z Univerzity v San Diegu, má zachování bariér pro pohyb osob v kapitalismu logiku: „Existuje poptávka po levné pracovní síle bez práv, a takovou pracovní sílu hranice pomáhá vytvářet.“ Teprve s poklesem poptávky po pracovní síle ze strany zaměstnavatelů v době recese se dá očekávat i snížení imigrace.
„George Bush konečně přišel s účinnou imigrační politikou,“ glosuje současnou ekonomickou situaci ironicky John Fanestile. Podle demografa Johna Passela z Pew Hispanic center je tomu tak, že migrace bez platných dokladů relativně kopíruje ekonomické cykly v USA. Oproti tomu ta legální vykazuje větší neměnnost v čase a menší závislost na aktuální ekonomické situaci. Celkově „u mexických migrantů zatím došlo k poklesu jejich přílivu, ale ne k odlivu,“ dokládá Passel na základě dostupných dat. Podle něj v tuto chvíli masivní návrat migrantů do Mexika očekávat nelze.
Na jedné lodi „Co požadujeme?“ vykřikuje vyvolávač na proimigrační demonstraci 1. května na náměstí Union Square v New Yorku a z davu několika set lidí se ozývá: „Legalizaci.“ Za legalizaci migrantů bez platných dokladů přišel demonstrovat i odborový předák Peter Montalbano z projektu Retail Action Project: „Kdyby se zaměstnanci nebáli deportace, bylo by daleko jednodušší je organizovat v odborech.“
V USA je odhadem kolem 12 milionů migrantů bez platných dokladů, z toho až 65 procent je z Mexika. Montalbano a další příznivci legalizace doufají, že Obama splní předvolební slib a provede imigrační reformu, která vyřeší situaci těchto lidí. Ekonomická krize ale může již i tak obtížná politická jednání o reformě ještě ztížit. V dubnu bylo v USA již 13,7 milionu nezaměstnaných a každý měsíc přibývá okolo dalšího půl milionu. Američané bez práce mohou vnímat migranty jako konkurenci.
Zkušenost Petera Montalbana z New Yorku, města imigrantů, je ale jiná: „Zaměstnanci, se kterými jednáme, si uvědomují, že jsou všichni na stejné lodi. Když se u imigrantů nebude dodržovat minimální mzda, tak se to dotkne všech. Jde o to chránit každého bez ohledu na to, jaký má právní status“.
O autorovi| MAREK ČANĚK, autor je stipendistou Fulbright-Masarykova programu na Rutgers University v New Jersey
