Původní záchodové mísy.
Autor: František Vlček, MAFRA
Původní stůl z doby okupace utopený v jednom z mnoha vytopených prostorů.
Autor: František Vlček, MAFRA
Do útrob továrny lze přitom nahlédnout i bez riskování života. Na internetu existuje virtuální prohlídka, která na dvou tisících fotkách mapuje téměř osm kilometrů chodeb.
Autor: František Vlček, MAFRA
Po celém území Třetí říše bylo podobných továren roztroušených kolem čtyř stovek, jen v Československu na 50, přičemž Richard byl bezpochyby tou největší.
Autor: František Vlček, MAFRA
Některé štoly jsou již zcela zavalené.
Autor: František Vlček, MAFRA
Označení chodby.
Autor: František Vlček, MAFRA
Historie tajné továrny Richard se začala psát již polovině 19. století, kdy na jejím místě vznikaly základy podzemních štol pro těžbu vápence. Soustavu tří hlubinných lomů pak za druhé světové války nacisté přestavěli na utajenou fabriku, v níž vyráběli zbraně.
Autor: František Vlček, MAFRA
Na místě se stále nacházejí i zrezivělé izolátory.
Autor: František Vlček, MAFRA
Sem tam někdo dokonce v labyrintu chodeb zabloudí, snad nejznámější je příběh dvou studentů ze Slovenska, kteří se ztratili roce 1978.
Autor: František Vlček, MAFRA
Roztrhané šoulky důlní trhaviny donarit.
Autor: František Vlček, MAFRA
Prostory pod Radobýlem a Bídnicí jsou považovány za nejnebezpečnější podzemí v Česku. Vstup do objektu je proto z tohoto důvodu zakázaný.
Autor: František Vlček, MAFRA
Nacisté štoly rozšířili v několik metrů široké chodby.
Autor: František Vlček, MAFRA
V první části rozsáhlého podzemního komplexu, označovaného jako Richard I., vyráběli nacisté především součásti spalovacích motorů do tanků.
Autor: František Vlček, MAFRA
Největší sál, který továrna Richard ukrývá.
Autor: František Vlček, MAFRA
Chodba v tajné podzemní továrně Richard.
Autor: František Vlček, MAFRA
Stropy mnoha chodeb se již propadly.
Autor: František Vlček, MAFRA
O dva dny později se Němci pokusili továrnu na poslední chvíli vyhodit do povětří. „Jejich plány zmařil polský dělník Pawel Spojda, který přesekl několik kilometrů dlouhé elektrické vedení. Rusové mu na oplátku zajistili volný návrat do Polska,“ popisuje Gazsi, podle něhož je prokázáno, že odpálen měly být rovněž litoměřický most a jez.
Autor: František Vlček, MAFRA
Betonové pilíře chátrají. Spoustu z nich již spadlo.
Autor: František Vlček, MAFRA
Původní nápis označující vzdálenost od vstupu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Ostnatý drát v jedné ze štol.
Autor: František Vlček, MAFRA
Popsaná zeď na tehdejších pánských toaletách.
Autor: František Vlček, MAFRA
„Objekt měl mimo jiné vlastní průmyslový vodovod natažený z řeky Labe či plynovou přípojku,“ říká badatel.
Autor: František Vlček, MAFRA
Naposledy dělníci udeřili do vápence 4. května 1945, přičemž dokončení bylo naplánováno na srpen téhož roku.
Autor: František Vlček, MAFRA
S výstavbou továrny začali nacisté v polovině roku 1944, dokončit ji se jim ovšem úplně nepodařilo.
Autor: František Vlček, MAFRA
Středem rozšířené štoly vyztužené betonem se táhne jedna z původních úzkokolejných drah. Na zemi se místy povalují roztrhané šoulky donaritu (důlní trhaviny) a vzduchem se ze ztrouchnivělého sudu šíří štiplavý zápach hydroizolace.
Autor: František Vlček, MAFRA
Středem rozšířené štoly vyztužené betonem se táhne jedna z původních úzkokolejných drah. Na zemi se místy povalují roztrhané šoulky donaritu (důlní trhaviny) a vzduchem se ze ztrouchnivělého sudu šíří štiplavý zápach hydroizolace.
Autor: František Vlček, MAFRA
V továrně lze stále najít součástky původních strojů.
Autor: František Vlček, MAFRA
Nedaleko Litoměřic se nachází obří podzemní komplex tří hlubinných vápencových dolů, přestavěný a rozšířený nacisty za druhé světové války na utajenou zbrojní podzemní továrnu.
Autor: František Vlček, MAFRA
Podzemní prostory Richardu, které dosahují celkové délky přes 30 kilometrů, údajně navrhl sám Konrad Henlain, sudetoněmecký politik zodpovědný za veškerý teror v pohraničí.
Autor: František Vlček, MAFRA