29. července 2018 7:13 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Bývalá nacistická továrna na Litoměřicku se nadobro zavře veřejnosti, střežit ji budou kamery

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Podzemní prostory Richardu, které dosahují celkové délky přes 30 kilometrů,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Podzemní prostory Richardu, které dosahují celkové délky přes 30 kilometrů,... | foto:  František Vlček, MAFRA

PRAHA Prostory bývalé nacistické továrny na zbraně u Litoměřic se natrvalo uzavřou před veřejností. Vstup do podzemního komplexu Richard, v němž za války zemřely tisíce vězňů, je sice dlouhodobě zakázaný, přesto se do něj lze bez námahy dostat. Kvůli vandalům by na něj podle informací Lidovky.cz měla do měsíce dohlížet bezpečnostní služba a kamery.

„Skutečně tomu tak je. Stále častěji tam dochází k nelegálním vstupům. Snažíme se to tak řešit a přistupovat k tomu jako k pietnímu místu,“ potvrdil serveru Lidovky.cz Tomáš Rieger, mluvčí Památníku Terezín, jenž část podzemí pod vrchy Radobýl a Bídnice spravuje.

Aktuálně není dovoleno do objektu vstupovat. Kvůli výřezu v betonovém vchodu o rozměrech metr na metr je ale možné do Richardu bez potíží proniknout. Terezínský památník tomu ale chce učinit přítrž. „Okno“ by se mělo vylít betonem a na místě budou rovněž instalovány kamery napojené na bezpečnostní službu.

„To, co se tam nyní děje, je jednak nebezpečné životu pro lidi, kteří tam lezou, a škodí to pietě,“ dodal Tomáš Rieger. Richard se stal útočištěm zejména sprejerů, sběratelů artefaktů a popíječů alhokolu.

Podle informací serveru Lidovky.cz k jeho úplnému uzavření dopomohla i červnová skutečnost, kdy se někdo pokusil napojit na část komplexu, v níž stát uchovává radioaktivní odpad.

Původní záchodové mísy.
Původní stůl z doby okupace utopený v jednom z mnoha vytopených prostorů.

„Je po bádání. Jsem ale rád, za poslední tři měsíce tam bylo tolik vandalů. Rozmlátili cihlové obležení, popsali všechny nosníky zelenými nápisy, doničili umývárnu,“ řekl serveru Lidovky.cz badatel Tomáš Rotbauer. Podle něj se navíc pobyt v Richardu stává stále více nebezpečný. Častěji se bortí stropy.

Historie tajné továrny Richard se začala psát již v polovině 19. století, kdy na jejím místě vznikaly základy podzemních štol pro těžbu vápence. Soustavu tří vápencových lomů, jehož chodby dosahují celkové délky přes 30 kilometrů, pak za druhé světové války nacisté přestavěli na utajenou fabriku, v níž vyráběli součástky do zbraní.

Některé štoly jsou již zcela zavalené.

Některé štoly jsou již zcela zavalené.

„Němci se k takovému kroku odhodlali z prostého důvodu: na povrchu se jejich továrny stále častěji stávaly terčem bombardování, kdežto v podzemí je v té době nepřítel takřka nemohl zničit,“ vylíčil dříve serveru Lidovky.cz místní historik Roman Gazsi. Po celém území Třetí říše jich bylo roztroušených kolem čtyř stovek. V Československu se jich nacházelo pár, přičemž Richard byl bezpochyby tou největší.

S výstavbou továrny začali nacisté v polovině roku 1944, dokončit ji se jim ovšem úplně nepodařilo. A to i přesto, že do práce bylo denně nasazeno přes tisíc civilních zaměstnanců a dalších čtyři tisíce vězňů z litoměřické pobočky koncentračního tábora Flossenbürg a nedaleké věznice gestapa v Terezíně. Na vše dohlíželo ozbrojené komando SS.

Pohřebiště čtyř tisíc vězňů

Naposledy dělníci udeřili do vápence 4. května 1945, přičemž dokončení bylo naplánováno na srpen téhož roku. Na stavbě se dohromady podílelo zhruba 18 tisíc vězňů, z toho čtyři tisíce následkům tvrdé dřiny podlehly. O dva dny později se Němci pokusili továrnu na poslední chvíli vyhodit do povětří. Jejich plán ale údajně zmařil polský dělník Pawel Spojda, jenž měl přeseknout elektrické vedení. Po válce byla v Richardu obnovena těžba vápence.

V první části rozsáhlého podzemního komplexu, označovaného jako Richard I., vyráběli nacisté především součásti spalovacích motorů do tanků. Nejrozlehlejší sektor továrny byl zároveň jediný, v němž bylo možné se procházet, ačkoliv nelegálně.

Středem rozšířené štoly vyztužené betonem se táhne jedna z původních úzkokolejných drah. Na zemi se místy povalují roztrhané šoulky donaritu (důlní trhaviny) a vzduchem se ze ztrouchnivělého sudu šíří štiplavý zápach hydroizolace.

Středem rozšířené štoly vyztužené betonem se táhne jedna z původních úzkokolejných drah. Na zemi se místy povalují roztrhané šoulky donaritu (důlní trhaviny) a vzduchem se ze ztrouchnivělého sudu šíří štiplavý zápach hydroizolace.

Richard II. slouží státu jako úložiště zmíněného nízkoradioaktivního odpadu. Ročně se zde ukládá přibližně 400 sudů s radioaktivním odpadem pocházejícím z průmyslu, výzkumu, či nemocnic. Jde například o znečištěné pracovní oděvy, využité zářiče nebo laboratorní pomůcky. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) letos na podzim zahájí první etapu rekonstrukce úložiště, vyjít by měla na 66 milionů korun.

Štoly Richardu III. jsou nejspíš již natrvalo zavalené. A chodeb, které chátrají a postupně se hroutí, stále přibývá.

Prostory pod Radobýlem a Bídnicí jsou považovány za nejnebezpečnější podzemí v Česku. Vstup do objektu je proto zakázaný. Přesto mnoho lidí nařízení nerespektuje. Sem tam někdo dokonce v labyrintu chodeb zabloudí. Do útrob továrny lze přitom nahlédnout i bez riskování života. Na internetu existuje virtuální prohlídka, která na dvou tisících fotkách mapuje téměř osm kilometrů chodeb.

Litoměřická radnice si v minulosti pohrávala s myšlenkou, že by továrnu bezpečně zpřístupnila veřejnosti. Projekt však zabrzdila jeho finanční náročnost. Sanace alespoň části Richardu by obec vyšla na stovky milionů korun. Zároveň by také vedla ke zničení jeho charakteru.

rsaRobert Sattler
  • 3Diskuse




Advantage Consulting, s.r.o.
RESEARCHER/SOURCER

Advantage Consulting, s.r.o.
Praha
nabízený plat: 25 000 - 40 000 Kč