Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

Byznys vs. leninismus-obamismus?

Česko

Je kapitalismu odzvoněno, nebo se o něj naopak jeho příznivci bát nemusí? Na obou stranách Atlantiku se na toto téma vedou vášnivé diskuse, přičemž v Americe se tato debata točí mimo jiné kolem jejího prezidenta.

Kapitalismus čelí porážce a jeho konec se blíží. To prohlásil v úterý v sídle OSN íránský prezident Ahmadínežád. A zatímco on žádá lepší uspořádání světa, volá český prezident naopak po návratu čistého kapitalismu bez státních zásahů a regulací. Tak to aspoň řekl ve středu ve Washingtonu na Hopkinsově univerzitě, kde citoval amerického komentátora Yuvala Levina, že je potřeba „nově zformulovat argumenty pro kapitalismus“.

Berme spíše jako anekdotu, nakolik odlišné zazněly názory na kapitalismus téměř ve stejný čas od dvou hlav států, a to právě v Americe. Odráží to však debatu, která se intenzivně vede, a byť nepochybně hlavním terčem Václava Klause byla evropská integrace, trefil se svou výzvou k záchraně kapitalismu do mimořádně aktuálního tématu.

Ostatně i na druhé straně Atlantiku zazněly právě ve středu výroky na toto téma, a to od ministra obchodu Vince Cablea. „Kapitalismus likviduje konkurenci všude, kde může, jak už před více než 200 lety vysvětlil Adam Smith,“ řekl. Prohlásil také, že „agendou vlády není laissez-faire,“ tedy volné tržní hospodářství. Připomeňme, že dotyčnou vládou je kabinet konzervativce Camerona, byť citované výroky pocházejí od ministra zastupujícího koaliční liberální demokraty. Projev na stranické konferenci vyvolal téměř okamžitou negativní reakci byznysmenů, pravicových komentátorů i historiků zabývajících se Adamem Smithem.

Hrozny krize Ale vraťme se zpátky do Ameriky. Spojené státy jsou považovány za zemi, která má volný trh, podnikavost a touhu po úspěchu jakoby zakódovány ve svých genech. Jenže boj s finanční krizí a ekonomickou recesí přinesl mnohem významnější zásahy státu a regulace, než jsou Američané zvyklí.

Takže i pro ně je najednou debata o čistotě kapitalismu aktuální.

Přirozeným terčem obhájců volného trhu je prezident Obama.

Nejostřeji výhrady formuloval v posledním čísle známý byznysový čtrnáctideník Forbes.

Jeho šéfredaktor a vydavatel Steve Forbes, který v minulosti sám kandidoval jako nezávislý na prezidenta, ve svém úvodníku dokonce přirovnal Obamu k Leninovi. Poměrně detailně se rozepisuje o sovětské ekonomice ve dvacátých letech a hledá zde paralely s Obamovou hospodářskou politikou v současnosti. Je to jistě přitažené za vlasy, ale efektní. Včetně počítačem upravené fotografie Lenina s Obamou.

Že se debata o kapitalismu bude točit kolem Obamy, je zřejmé. Milostná aféra voličů s prvním černým prezidentem skončila. Jak jeho zvolení Ameriku aspoň zdánlivě sjednotilo, tak o to víc ji teď prezident rozděluje. Nešťastnou roli v tom hraje i jeho rodinný původ a barva pleti. Dobře to dokumentuje hlavní článek ve zmíněném čísle magazínu Forbes.

Autor Dinesh D’Souza se v něm pouští do jakési výpravy do Obamovy duše či spíše myšlení. Ostatně tak se článek jmenuje a na obálce časopisu je Obamova fotografie s titulkem Jak přemýšlí. Odpověď by mohla znít: Raději to ani nechtějte vědět! D’Souza píše, že Obama je „nejvíc protibyznysový prezident této generace, možná i celé americké historie“.

Za jeho názory i konkrétními ekonomickými kroky vidí vliv otce, s kterým však od svých dvou let Obama nežil (a před jeho smrtí ho krátce navštívil pak už jen jednou v deseti letech). „Neviditelný“ otec je prý pro Obamu hlavním zdrojem inspirace. Syn od něj převzal jeho antikoloniální světonázor, „vzal za svůj otcův postoj, že kapitalismus a volný trh jsou jen jiným označením pro ekonomické kořistění“, píše D’Souza.

Forbes si za tento článek vysloužil kritiku v tisku, který je však ve většině liberálně levicový. A naopak vyvolal nadšení u konzervativních televizních moderátorů, kteří se tématu věnovali ve svých pořadech. Velmi ostře tentokrát reagoval i Bílý dům, který časopis obvinil, že text obsahuje chyby a neověřená fakta. „Je udivující, že publikace, kterou byste čekali u zubaře, se tak moc rozhodla ignorovat pravdu a fakta,“ prohlásil mluvčí Robert Gibbs.

Článek ve Forbesu není objektivní analýzou, ale on to ani nepředstírá. Když D’Souza píše, že otec inspiroval Obamu svými názory, tak neopomene připomenout, že byl opilec, který bil své manželky (a navíc jich měl jako muslim několik). Forbes vychází vstříc té části Ameriky, která je přesvědčena nebo má minimálně podezření, že Obama vlastně není Američan. Ne snad přímo v tom smyslu, že by zpochybňoval místo narození, a tedy i právoplatnost zvolení (byť i takových lidí je podle posledního průzkumu CNN překvapivě kolem čtvrtiny). Tvrdí však, že myšlenkové a názorové kořeny Barracka Obamy nejsou americké, protože ty nejdůležitější roky svého dětství a dospívání strávil mimo USA. Není tedy prý divu, že v jeho genech a myšlení ona láska k volnému trhu – ta výsostně americká vlastnost – zakořeněna není.

Komu naslouchat Jako začátek debaty o kapitalismu a jeho budoucnosti to není ideální. Obhájci čistého kapitalismu využívají antiobamovských nálad, kterými však ve společnosti hýbou víc jiná témata, třeba prezidentova tolerance k muslimům. Svou agendu mají však v této počínající diskusi o kapitalismu všichni: u britského ministra to jsou traumata z vlády s konzervativci („Jaké je to v posteli s konzervativci? Musíte stále usilovat, aby vám taky nechali peřinu“), u Václava Klause zase jeho ataky na euro či evropskou integraci obecně.

Právě Klaus podal své teze k (snad počínající) debatě o budoucnosti kapitalismu nejvěcněji. Lze mu rozumět, když cituje svého oblíbence Miltona Friedmana a jeho slogan „pro trh“, nikoliv „pro byznys“, případně když varuje před srůstáním velkého byznysu a státu. Klaus v sobě nezapře akademika, který umí problém vyhmátnout a formulovat. A když tím problémem navíc nejsou tající ledovce, je zajímavé mu naslouchat.

***

Šéfredaktor magazínu Forbes se rozepisuje o sovětské ekonomice ve 20. letech a hledá paralely s Obamovou hospodářskou politikou. Je to jistě přitažené za vlasy, ale efektní.

O autorovi| MILOŠ ČERMÁK, novinář

Autor: