Hlavní ingredience: samota v mystických velehorách, cvičení z matiky a fyziky, zášlehy duše směrem k absolutnu a sexuální posedlost. Tenhle román opravdu není pro každého.
Počátek děje je jemné kolotání před výbuchem. Podnikatel Jakub přijde o peníze díky zlodušskému „známému, původem z Ruska“. Vrší se manželské problémy: „Jsem zničený,“ stěžuje si rozladěný hrdina. „Aha. Tak to musím být zničená i já.“ Nebo: „Jsem vyčerpaná, otrávená. Nejsem stroj na plnění tvých představ!“ Není divu, že Jakub zatouží po úniku. A pak to přijde. Pohádková nabídka americké firmy. Prý vědecký experiment. Jakub získá ohromné peníze, když stráví rok života v pustině. Proč? To se nikdy nedozvíme, je prostě odsunut do samoty a do dálky. Na pomoc si bere knihu astrofyzika Kipa Thorna Černé díry a zborcený čas. Děj se pěkně vyvíjí, hrdina se v horách bojí a stýská se mu. Jeho samota je však porušována – kolem poustevny, kterou je luxusní bunkr, bývá občas rušno jak někde na křižovatce I. P. Pavlova. Pozornosti se dožadují dva američtí týpci, v Boha věřící Jack a Denis, ze kterého se vyklube náruživý homosexuál, zjeví se tajemný indián Fabian. Kolem prochází tlupa vrahounských fanatiků se svou obětí, nedaleko je prastará indiánská svatyně, „osudová hora“ Incahuasi. A hrdina co chvíli při četbě knihy o fyzice upadá do jakéhosi kómatu a z tohoto stavu štědře obdařuje čtenáře. „Přestože číslo vyjadřující počet možností černé díry je ohromné, kladu si otázku, proč není nekonečné. Když si představím, jak velké množství částic mohlo do díry spadnout, nechápu, že je to číslo konečné. Ale po chvíli si sám odpovídám. Odpovídám si kvantově a jsem na to hrdý.“
Stránky plné fyziky mohou snad leckoho fascinovat. Zvláště když kmotrem knihy je věhlasný astrofyzik Jiří Grygar. Pro jiné jsou ovšem brzdou děje. Autor neustále střídá výhybky, exaktní zázraky proplétá s cestopisem. V horách hrozí vichry, mráz, cesta lávovým polem může končit smrtí, v dáli prchají divoké lamy. Grantem exotiky je druhý kmotr knihy, dobrodruh a „mistr přežití“ v divočině Jaroslav Pavlíček. Právě on autora při cestě do pustých argentinských velehor, kde prý křísnul první nápad na knihu, provázel.
Pro pořádek dodejme, že Martin Vopěnka (1963) vystudoval jadernou fakultu ČVUT. Přes dosud malý kritický ohlas svých knih je zkušeným autorem a nakladatelem, ve své firmě Práh vydal přes dvě stě titulů. Z jeho díla připomeňme reportážní knihu o ostrově Nelson Antarktida na prahu konce (2000) či Konec zákona (2003), novelu z doby, kdy „zlo zvítězilo a lidé ctí desatero zvráceností“, plnou agrese a šílených ukrutností. Jiné Vopěnkovy knihy jsou sice laděny více v moll, u tohoto autora ale máme jednu skálopevnou jistotu: těží z extrémů. Z extrému pustiny, horské pouště či Arktidy i z pustin lidské duše, těch často nezajizvených temných komor, kde poznání hraničí se zmatením ducha.
I argentinská příprava k románu Pátý rozměr probíhala extrémně. „Ta naše cesta byla hodně drsná, pouštní krajinou ve výšce až pět tisíc metrů, šílený žár, slunce. V noci mráz, přes den horko, že se nedalo jít, fantastické odstíny žluti, šedi, písek, kameny. To bylo hodně silný. Protože jsem to vytrpěl až na dno. A tak jsem si dovedl představit, co by tam můj hrdina prožíval,“ řekl Martin Vopěnka v rozhovoru o vzniku knihy.
Chtíč a pátý rozměr Eremita Jakub se v horách neoddává jen bádání o černých dírách či meditaci. Kdepak, zcela jako svatý Antonín Poustevník je vystaven pokušením. A tady je přehozena další výhybka. Jakub sní o nevěře své ženy tak úpěnlivě, že netušíme, zda je náhle nadán schopnosti do té Prahy prostě uvidět, nebo se jen trýzní.
Akty „drásavého chtíče“ jsou popisovány magazínovým stylem: „Alena vybuchuje gejzírem dlouho potlačované vášně.“ Nebo postkoitální rozhovory, které Jakub vede se zamilovaným Denisem: „Tvůj penis není jediný na světě. Já hledám lásku. Duši.“ Mezi pustými skalami, kde hrdina tuší možnost spatřit onen pátý rozměr, ať už jím myslí hmotu nadanou duchem, Boha, či lásku, se zatím žene smrt. Ano, vražedná sekta. A na obzoru ční posvátná hora jako výzva. Novodobý poustevník se k ní samozřejmě vydává… Je toho všeho ale až moc.
Moc dobrodružství, vědy, fantastična i sexu. Lovit z románu Martina Vopěnky onen pátý rozměr jako alfu a omegu bytí, jako jakýsi kámen mudrců, ale stojí za pokus.
***
Martin Vopěnka: Pátý rozměr
Kniha Zlín, 290 stran
MARTIN VOPĚNKA
Vystudoval jadernou fakultu Českého vysokého učení technického, knihám se věnuje od roku 1990. Debutoval Kameny z hor (1989), následovaly například prózy Balada o sestupu (1992), Moře smutku za tvým psem (2002), Konec zákona (2003), Putování s Benjaminem (2005) či naposledy román Pátý rozměr.
