„Narazili jsme na první pořádnou trhlinu. Dosud jsme potkávali jen takové malé prasklinky, od jednoho maximálně do tří centimetrů. Tahle ale byla místy až 90 centimetrů široká,“ napsal Sůra ve středu na webové stránce expedice. Již o den dříve hlásil, že se ve stanu „ozývaly rány jako z děla“. „Bajkal nás asi vítá praskáním ledu,“ poznamenal. Prasklina sice dvojici překvapila, ale nijak výrazně nerozladila. „Když jsem do ní z opatrnosti vrazil hůlku, prošla hladce tenkou šlupkou ledu, na který se okamžitě začala řinout voda. Chvíli jsem hůlkou sondoval, jak je trhlina široká a jestli je druhá strana dost tlustá, a pak jsem ji opatrně překročil. Byli jsme rádi za trochu vzrůša,“ popsal s humorem. Teprve druzí na světě Náročnou výpravu na Sibiř vnímá zkušený polárník Sůra jako jakousi výzvu. Česká expedice se podle něj teprve jako druhá na světě pokusí přejít jezero v celé jeho délce z jihu na sever. Cesta by měla skončit na počátku dubna v obci Nižněangarsk v severní části Bajkalu.
Podle cestovatelů je počasí v místě jejich pohybu příznivé. Překvapil je ale sníh, který poněkud komplikuje tažení saní s nákladem kolem sta kilogramů. „Na čistém ledě není těch sto kilo v saních skoro vůbec cítit. Na sněhu je to úplně jiné kafe. Sáně se boří a úsilí potřebné k jejich tažení je oproti ledu nesrovnatelné,“ vysvětlil Sůra.
Na ledu prý dvojice není sama. „Míjela nás občas osobní auta plná vyjevených řidičů. Zírali na ty dva blázny, co si v polárnických overalech táhnou za sebou přeplněné sáně,“ dodal polárník.
